Poradna: Dcera za námi chodí do postele, nemáme s manželem soukromí

Kačce je už osm let, stále se ale uprostřed noci přesouvá do naší manželské postele. Čtenářka Kateřina poslala další dotaz do rodinné poradny.

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Začala s tím jako malá, chvilku potom, co jsme ji přestěhovali do vlastního pokojíčku. Brzy zjistila, že je od toho našeho kousek, a v noci, často vlastně v polospánku, začala chodit do naší postele. Občas se tam objevila ještě předtím, než jsme se s manželem sami uložili na kutě. To už se nám postupně podařilo odbourat - prodloužili jsme čtení pohádek a zůstáváme s dcerou v pokojíčku, dokud neusne.

Rodinná poradna

Trápí vás obtíže při výchově dětí? Ocitla se vaše rodina v těžké sociální situaci a nevíte, jak z ní ven a kdo vám může pomoci? Dotazy posílejte na [e-mail] s heslem Rodinná poradna. Vaše příběhy budou zpracovány redakcí a zodpovězeny. Je možné je anonymizovat.

Přesto se několikrát do týdne probudí třeba ve dvě nebo ve tři v noci a vleze si do postele ke mě a k manželovi. Občas si to ani nepamatuje (proto píšu, že to dělá v polospánku), občas je ale vzhůru a vysvětluje to tím, že se bojí. Nedokáže ale vysvětlit čeho, nepomohlo ani noční světýlko v jejím pokoji.

Kačka je celkově spíš plašší a introvertní, má už od školky jednu kamarádku, se kterou chodí do školy. Ve škole také žádné problémy nemá, plní své úkoly, nemá konflikty s dalšími dětmi, učitelky ji většinou chválí.

Co bychom podle vás měli dělat? Nechceme na Kačku tlačit nebo jí trápit, ale její noční návštěvy už nám opravdu dost vadí. Nemáme s manželem vlastně žádné soukromí, narušuje to i náš intimní život.

Kateřina

Odpověď odbornice:

Dobrý den Kateřino, popisujete situaci, se kterou se setká nejeden rodič, totiž noční stěhování dítěte do postele k rodičům. Názory na řešení takové situace jsou různé, podstatné ale je, že každý má odlišnou míru potřeby osobního prostoru a co je přirozené pro jednoho člověka, není vhodné pro jiného. Vy sama popisujete nespokojenost se současnou situací a je jedině správně, že jste se ji rozhodla řešit.

Bc. Eva Vačurová, krizová interventka a terapeutka

Možná by bylo vhodné zamyslet se nad tím, proč s Vámi Kačka noční kontakt vyžaduje. V článku nepíšete, kolik času trávíte s dcerou přes den – jestli máte nějaký společný čas, věnovaný činnostem, které dceru baví a které si společně užijete (hraní her, tvoření, sportovní aktivity aj.). Jinými slovy, jestli má potřebu být s Vámi v blízkém kontaktu naplněnou. Také se může jednat o manipulaci ze strany dcery, byť nevědomou, která si chce udržet své důležité místo mezi vámi. Předkládám to pouze jako podnět k zamyšlení, v článku není pro podobné závěry dostatek informací.

Určitě je užitečné popovídat si s dcerou o tom, že kromě času, který trávíte společně, je prostě i čas, který společně netrávíte. Každý potřebujete mít svůj vlastní prostor a je důležité, abyste ho vzájemně respektovali. Vysvětlete, proč potřebujete být někdy sami. Proč jste se rozhodla zaběhnuté zvyky změnit. Vysvětlete, že neodmítáte ji, pouze její noční návštěvy. Seznamte Kačenku s tím, jak budete postupovat, pokud vás v noci navštíví ( např. “pokud k nám v noci přijdeš, odvedeme tě zpátky do postele, chvilku u tebe posedíme a ty zase usneš.“).

Je možné, že první noci budou krušnější, přesto je důležité být důsledný a vytrvat. Nedá mi ale nezmínit, že i v důslednosti může být prostor na výjimky, např. hodně ošklivý sen, nemoc - záleží na vás, jak si nastavíte pravidla.

Další užitečnou věcí je pravidelné dodržování večerních rituálů, které si můžete s dcerou vymyslet společně. Z Vašeho dopisu vyplývá, že večer čtete pohádky. To je výborný rituál. Je možné domluvit se i na způsobu rozloučení – například na ukolébavce nebo puse na dobrou noc. Také můžete zkusit dát Kačce do postýlky něco, co je Vaše, například malý polštářek. Můžete nechat v pokojíčku rozsvícené světýlko, když nefungovalo samotné, možná pomůže v kombinaci s pootevřenými dveřmi? Tím narážím na Vaší zmínku, že se dcera bojí.

Děti různé strachy prožívají (souvisí to často s jejich bohatým fantazijním světem, který se prolíná s tím reálným), je dobré ho prozkoumat a nezlehčovat. Zkuste o něm mluvit, jak vypadá, co na něj platí, co by ho pomohlo zahnat. Někdy se ukáže, že stačí maličkost – posvítit si na prostor pod postelí nebo koupit závěsy do okna. Stejně tak se může jednat pouze o výmluvu, kdy neví, jak jinak zdůvodnit, že se v noci stěhuje k Vám.

Závěrem bych vám ráda popřála hodně štěstí a trpělivosti a ocenila Vaše rozhodnutí udělat změnu. Protože aby bylo spokojené dítě, musí být především spokojení rodiče. A pokud k tomu potřebujete klidný spánek, který strávíte pouze se svým manželem, je důležité si ho dopřát.

Bc. Eva Vančurová, terapeutka a krizová interventka centra Modré dveře