Verunka je naše první dítě. Poprvé se pokusila jít na nočník v roce a půl. Jsem s ní doma, zatímco manžel chodí do zaměstnání, abychom však lépe vyšli s penězi, tak se snažím zároveň pracovat na poloviční úvazek a připravuji podklady na jednání a další písemnosti pro mého předchozího šéfa. Takže musím přiznat, že je to občas trochu stres.
Jak na nočník? |
Nejdřív jsem zkoušela podle rad mojí maminky posadit Verunku na nočník v době, kdy jsem tušila, že by mohla vykonávat potřebu. Občas se to povedlo, odměnili jsme ji pochvalou a potleskem a říkali, jaká je velká a šikovná holčička.
Vždycky šlo spíš o náhodu než o úmysl, nikdy to nedokázala říct dopředu. Když jsem asi po dvou týdnech nepozorovala žádné zlepšení, tak jsem to nechala být s tím, že je ještě na nácvik na nočník dostatek času.
Tvrdí, že se jí nechce
Zeptejte se takéSvěřte se s vašimi výchovnými problémy i menšími obtížemi, stačí napsat na ona@idnes.cz s heslem Rodičovská poradna a váš dotaz uodpoví zkušený odborník.  |
Podobně jsem pokusy s nočníkem opakovala po půl roce, při tom posledním jsem byla již naprosto odhodlaná, že to Verunku naučím. Moc jsem ale zatím nepochodila.
Verunka si prostě ani teď ve třech letech nedokáže říct, že se jí chce na malou nebo na velkou. Máme nočník připravený v obýváku i u ní v pokoji, neustále se jí ptám, jestli nepotřebuje. A ona tvrdí, že ne, že se jí nechce. Za pár minut na to se počurá. V zoufalství jsem to zkoušela i „po zlém“, ale ani to nezabralo. Když ji na nočník posadím násilím, tak se taky nevyčurá, ale počká, dokud z něj nesleze.
Zkoušeli jsme ji s manželem nechávat v létě běhat nahatou na zahradě, aby cítila mokro na nohách, zkoušela jsem i látkové plínky, ale prostě nic nezabírá. Pořád se dožaduje plínek a na nočník prostě nechce. Co s ní máme dělat? S plínkou ji nevezmou nikam do školky.
Iva
Rada: Kupte sedátko na WC a buďte trpělivá
Dobrý den, Ivo,
píšete, že se holčička v počátcích učení na nočník vyčurala jen náhodou, a přesto jste uspořádali hotové ovace – zkuste si představit, jak zmatená z toho vaše dcerka mohla být. Už tím v ní mohl vzniknout vůči nočníku blok.
Mgr. Markéta Klingerová
Holčička také mohla ze zkušenosti dojít k závěru, že není třeba nic měnit, protože za chvíli dostane zase své pleny zpátky, stačí vydržet. Z vašich reakcí mohla vycítit, že jste s ní v tomto směru nespokojená, a tím se její strach z neúspěchu, kdyby se opravdu pokusila spolupracovat, mohl jen prohloubit.
Každé dítě je jiné, některé by tento přístup nijak negativně nepoznamenal, vaší dcerce nesvědčí - proto by bylo vhodné postupovat citlivě. Když jí dáváte najevo, že se na ni zlobíte, posazujete ji násilím, těžko ji pro svou věc získáte.
Naopak aby mohla pochopit, co se od ní očekává, a aby jí nebránily žádné strachy, potřebuje vaši láskyplnou a trpělivou pomoc. Vezměte dcerku s sebou, když sama jdete na záchod, učí se nápodobou (i příklady vrstevníků táhnou); nabídněte místo nočníku záchod se sedátkem; oceňte každý úspěch, kterým je i posezení na nočníku; dítěti věřte a trpělivě vytrvejte.
Markéta Klingerová, odbornice na výchovu a učení, Hra školou
Jak jste se s učením na nočník vypořádali ve vaší rodině? Podělte se o zkušenosti s dalšími v diskusi.
