Pocházím z menšího města na Slovensku, kde se vždycky velmi dbalo na morálku i na to, co řeknou sousedé. Možná proto jsem byla po stěhování na internát jako v Jiříkově vidění – omámil mě svět většího města plný kultury a módy, která se mi tehdy zdála jako z časopisu. Bohužel mi nedošlo, že se svobodou mi hrozí i nebezpečí.
Jednoho dne jsem se namísto v posteli na intru probudila na tvrdé a studené zemi mezi garážemi. Z večera předtím jsem si nic nepamatovala, bolela mě hlava i tělo, byla jsem celá odřená a pomlácená a tekla mi krev. Bylo mi osmnáct a představa, že půjdu na policii a oznámím znásilnění, nepřicházela v úvahu.
Nenašla jsem ani sílu říct o tom své mamince, částečně z obavy a částečně asi i proto, aby o mě neměla strach. Ale bůh mi přichystal jinou zkoušku. Noc, co se stala mojí noční můrou, už navždycky určila směr mého života – za čtyři měsíce mi lékařka řekla, že jsem těhotná.
Tlustá čára a nový začátek
Poraďte se takéSe svými rodinným a výchovnými trápeními se můžete svěřit na ona@idnes.cz, radu Vám poskytne zkušený odborník na konkrétní problematiku. |
Domů jsem se vrátit nemohla, rodina by mě viděla jako ostudu. Přestěhovala jsem se za vzdálenou příbuznou do Brna a neohlížela se zpátky. Začala jsem se plně soustředit na moji malou Haničku, která se pro mě stala vším.
Dnes je Hance patnáct a dělá mi jenom radost. Chodí na obchodní akademii, věnuje se házené a má kolem sebe spoustu kamarádek. Já pracuji jako prodavačka v jednom butiku a také jsem se obklopila ženami, k mužům jsem od té nepříjemné noci před patnácti lety ztratila důvěru, asi se stále bojím jejich fyzické převahy.
Nechci jí lhát, ale ani ublížit
Hanička ale o tom, jak byla počata, neví nic. Hančiny zvědavé otázky na tatínka jsem vždycky „zahrála do autu“, posledních pár let jí už otevřeně říkám, že se o tom nechci bavit. Bojím se, jak by zareagovala při představě, že nebyla počata z lásky, ale při násilném činu.
Na druhou stranu cítím, jak jí to vrtá hlavou, a zároveň bych ji chtěla varovat před nebezpečím, které může čekat i na ni. Některé její kamarádky už občas vyrazí na diskotéku nebo na koncert, já jsem zatím ale zásadně proti.
Jak ji mám říct pravdu, aniž bych jí ublížila? Nebo si mám raději vymyslet imaginárního tatínka, který zemřel, jak mi radily některé kamarádky?
Adriana
Odpověď odborníka: Děti pravdu ocení, ale postupujte opatrně
Dobrý den Adriano, píšete o velmi náročné situaci a díky za to, že jste zvládla, to co řešíte takto popsat. Říkám si, že to nemuselo být jednoduché a je mi líto, že jste tím prošla. Vypadá to, že zvažujete dvě možná řešení situace. Myslím, že stejně tak, jak hledáte to nejlepší pro dceru, zasloužíte si, aby řešení bylo dobré i pro vás.
Mgr. Honza Kaňák z terapeutického centra Modré dveře
Zdá se, že výhodou toho si něco vymyslet by bylo, že dceři dáte odpověď a nebudete ji muset vystavovat těžké situaci. Ale co když pak začne vymyšleného otce hledat? Někteří psychologové tvrdí, že s pravdu ve vztazích se lépe žije, spíše než když si něco vymýšlíme.
Výhoda říct pravdu by mohla být v tom, že mezi vámi nebude ve vztahu vyložená lež a zároveň, když se rozhodnete dceři říct pravdu, máte to ve své režii a nehrozí, že se to dozví od někoho jiného a jinak. Pokud se rozhodnete vše dceři říci, můžete u toho zdůraznit, že i tak je pro vás nejdůležitější na světě a to, že je to hlavní. Zároveň to ale může být pro dceru poměrně velká zátěž z hlediska obrazu o sobě, může to pro ni být velká rána, může se třeba na vás chvíli zlobit. Zahraniční výzkumy naznačují, že když se to děti dozvědí v mladším věku, většinou jsou raději (nakonec), že to ví, než kdyby to nevěděli.
Vaší dceři je už ale patnáct let a bylo by fajn vše více probrat s odborníky buď na Linkách důvěry pro dospělé, kde vám mohou pomoci základně se v řešení a situaci orientovat a mohou vám pak i najít kontakt na terapeuta, či terapeutku ve vašem okolí, kteří by s vámi mohli situaci řešit podrobněji, pokud byste potřebovala. Rozhodně si v takové situaci zasloužíte podporu. Využití pomoci odborníků je projevem odvahy a odpovědného řešení.
Držím vám palce, ať vše dopadne co nejlépe.
Honza Kaňák, Terapeutické centrum Modré dveře
Co si myslíte vy? Lžete někdy dětem pro jejich dobro? Podělte se o svůj názor v diskusi.
