Na bezdětné lidi, a ženy obzvlášť, pohlížela společnost vždycky tak trochu přes prsty. Přesto jich neustále přibývá. Výzkumy už od 80. let minulého století opakovaně ukazují, že i bezdětní lidé mohou žít šťastné a naplněné životy. Naposledy vědci z katedry psychologie Humboldtovy univerzity v Berlíně ve svém dvacet pět let trvajícím průzkumu na vzorku 562 lidí. Polovina z nich se během sledovaného období stala rodiči, druhá nikoliv.
S dětmi na houpačce
Z pozorování vyplynulo, že od mladé dospělosti až po důchodový věk byli rodiče i lidé bez dětí se svým životem stejně spokojeni. Rozdílné emoce ale prožívali především v produktivním věku, tedy v době, kdy do života poloviny z nich vstoupily právě děti.
Rodičovství mělo vliv na jejich duševní pohodu, v negativním i pozitivním smyslu. Bezdětní jedinci uváděli lepší duševní zdraví a celkově méně negativních emocí. Jejich životy se jeví jako stabilnější, vyrovnanější, zatímco životy rodičů jsou plné vzestupů a pádů. Zhruba od věku 45 let věku je pak životní spokojenost u obou skupin zhruba stejná.
Příběh Markéty: Jako mladá jsem nechtěla mít děti, teď toho lituju |
„Jedním z možných vysvětlení je, že mladí rodiče čelí velké výzvě a snaží se přizpůsobit své nové roli,“ říká vedoucí studie Laura Buchingerová. „Mezi třicátým a čtyřicátým rokem se toho od lidí očekává poměrně hodně. Toto období života je charakterizováno obrovskými profesními a osobními nároky. Je to doba, kdy si lidé dláždí cestu ke své kariéře, zatímco jejich malé děti a možná i jejich stárnoucí rodiče vyžadují velkou péči,“ dodává. Potřeba sladit rodinný, profesní a osobní život představuje obzvlášť pro matky, jakožto primární pečovatelky, téměř nelidský úkol.
Rodičovský paradox
Přestože se lidé, kteří se rozhodnou mít děti, domnívají, že učiní jejich životy šťastnějšími, emocionální, fyzická i ekonomická zátěž, která je s rodičovstvím spojena, vede ve většině případů k pravému opaku. Psychologie tomuto fenoménu říká rodičovský paradox a jde mimo jiné o vysvětlení toho, proč není pořizování si dítěte ve snaze o záchranu skomírajícího vztahu dobrý nápad.
Bezdětné ženy společnost stále cejchuje. Jejich život však není promarněný |
Přesto se, jak ve své knize How to Be Childless: A History and Philosophy of Life Without Children píše historička Rachel Chrastilová, ženám už po celá staletí vštěpuje, že pouze a jedině děti je učiní šťastnými.
Chrastilová píše, že během reformace (1517–1648) „se normalizovaly náboženské, právní, rodinné a kulturní tlaky, aby zajistily, že ženy budou rodit děti, a to v rámci přijatelných parametrů.“ Skutečnost, že tyto tlaky byly považovány za nutné, svědčí o „strachu, že by se ženy mohly nějak rozhodnout z této své role vycouvat.“ V 17. století mohly být svobodné ženy bez dětí podezřívány z čarodějnictví a za tento „zločin“ oběšeny či upáleny.
Staleté pochybnosti
Po staletí také existuje stále přetrvávající stereotyp, že si sobecké a bezdětné ženy „užívají až příliš“. Chrastilová našla příklad v knize Bohatství národů od Adama Smithe. Mezi lety 1500 a 1800 ženy častěji vyjadřovaly skepsi vůči manželství než vůči dětem.
Jako příklad uvádí historička brožuru z roku 1707 s názvem „Patnáct výhod života v single režimu.“ Další publikace, „Dobrá rada dámám, aby zůstaly svobodné“, kolovala mezi čtenářkami v roce 1739.
Mezi běžná vysvětlení vysoké míry bezdětnosti v druhé polovině 20. století a dnes patří vynález a dostupnost antikoncepční pilulky a také relativně velký počet single lidí. Chrastilová se však domnívá, že důležitější je něco jiného: rostoucí přijatelnost „volby jiné životní cesty než tradiční rodiny“, včetně možnosti se vdát, ale nemít děti.
Otcové jsou pro ženy přitažlivější. O bezdětné je menší zájem, zjistil výzkum |
Ženy pod tlakem
Studie z Humboldtovy univerzity ale ukazuje, že společenský tlak má stále na duševní zdraví žen velký vliv. Některé z bezdětných žen vnímaly tento stav jako své selhání a cítily se kvůli tomu méněcenné. U mužů se podobné výsledky neukázaly.
Není už na čase přestat ženy děsit smyšlenými biologickými hodinami a osamělým stářím, když na téhle planetě je lidí víc než dost? Jak řekla listu The Telegraph legenda Helen Mirrenová: „Je mi jedno, co si o mě myslí nudní staří chlapi. Nemám děti, no a co?“
