V dospělém věku toužíme, aby se partner podobal našemu otci v jeho silných stránkách. Nejde tolik o fyzickou, ale spíše o mentální podobnost. Zároveň se chceme vyhnout partnerovi, který se podobá otci v jeho negativních stránkách (například nesnášíme i střídmé požívání alkoholu, protože otec pil a podobně).
Dcery ovlivní i táta, který chybí
Dá se však s jistotou říci, že nás ženy otec při výběru partnera skutečně ovlivňuje. Tuto schopnost má vlastně i chybějící, nikdy nepoznaný otec, nebo otec, který svou dceru nevychovával a setkával se s ní jen velmi málo. Otec je zkrátka pro dceru velmi důležitou postavou.
Některé vlastnosti si při hledání muže uvědomujeme. Chceme, aby byl partner jako otec pracovitý, spolehlivý či schopný postarat se o rodinu a podobně. Fungují však také síly nevědomé, skryté rysy nebo nuance chování konkrétního člověka. To když si neuvědomujeme, proč nás právě tento člověk přitahuje.
Máme v sobě nahrávky, jak jsme se odmalička cítily se svým otcem, jak jsme to s ním měly jako dcery lehké, nebo naopak, tedy jakou zkušenost jsme udělaly s "prvním" mužem svého života. To nás dozajista ovlivňuje ve výběru partnera. Čím více si uvědomujeme svůj vztah k otci, pocity k němu, tím větší máme šanci nenechat se nevědomými silami vlákat do pasti, a stvrdit tak bludný kruh chybného výběru partnera. To platí i pro pozitivní nastavení, kdy si uvědomujeme svůj vztah s otcem, a díky tomu jasně víme, v čem se mu má partner podobat a koho potřebujeme.
O lásku dítěte nesmí rodiče bojovat
V psychoterapii je propracování tématu vazby mezi otcem a dcerou velmi důležitým momentem pro další psychický rozvoj klientky. Pěkný vztah dcery a otce je dobrou základnou, na které se pak snáze staví dům budoucích partnerských vztahů. Díky otci si dcery zvykají na odlišnost druhého pohlaví a uvědomují si svou identitu. Skrze vztah s otcem si mohu budovat svou hodnotu ženy. To je podkladem ženského sebevědomí, které v partnerských vztazích hraje velmi důležitou roli. Je-li nízké, mohou být naše vztahy k mužům ohroženy, protože je pak viníme za všechno zlo.
S druhým pohlavím se prostě učíme žít, sžívat se a užívat si jej. "První muž", tedy otec, má vliv na pozitivní nastavení své dcery k druhému pohlaví. Proto by matky měly co nejvíce podporovat, aby mezi dcerou a jejich otcem panovala dobrá energie. Přetahování o lásku dítěte potomkovi právě nejvíc škodí.
Slaboch, nebo agresor? Obojí špatně
Bohužel role otce je v naší civilizaci oslabována a matky často suplují jejich úlohu. Otcové bývají odsunuti na druhou kolej, ke svým dětem se nemohou mentálně dostat a nakonec i rezignují. Velký potenciál zkušeností a zážitků tak dítě nedostane, je ochuzeno.
Asi se nedá říct, zda je lepší výchova otce bez síly (slabocha), nebo otce s nesprávně uchopenou silou (agresora). Síla je to, co se od otců očekává. Musí však být kultivovaná a vědomě používaná. Tomu se říká vědomé rodičovství, tj. vím, co dělám. Oba extrémy, slaboch i agresor, poškozují osobnost dítěte.
V dětství maximum, později dát prostor
V nevědomé rovině nás rodiče ovlivňují celý život, jsme prostě nějak vychováni. Jsou však rodiče, kteří své dítě nedokážou "vypustit" ani tehdy, kdy je už dospělé. Nevydrží ho nechat žít bez kontroly a doporučení. Otcové se někdy přehnaně bojí, že dítě v praktickém životě nedokáže obstát. Tím ho však oslabují, prohlubují nedůvěru jeho samotného v sebe a svět.
Pokud bych mohla otcům něco doporučit, pak aby do svých dětí vložili maximum, když jsou malé. S postupujícím časem však přidávat na prostoru a víc než aktivně nabízet, být "přítelem na telefonu", nikoliv životním partnerem.
