Pokud svým potomkům děláme pomyšlení, pleteme si bič sami na sebe. V upřímné snaze poskytnout jim co nejlepší zázemí, maximum péče a pozornosti rezignujeme často na svůj vlastní život, který tak ustoupí do pozadí. Ve chvíli, kdy konečně prohlédneme, bývá už většinou pozdě. V té době už „mladý muž“ či „malá slečna“ drží opratě pevně ve svých rukou a všichni kolem tancují, jak dítko píská.
„V čem je zakopaný pes, mu došlo ve chvíli, když si chtěli koupit auto a jeho žena to zase musela konzultovat se svým otcem.“
