Každý má nějaký rituál. Bez diskuse, my všichni jsme ritualisté. Někoho provází jeho každodenní rutinou, jiný jich zažije pár za rok, anebo za život, avšak člověka, který by se s rituálem v nějaké podobě nikdy nesetkal, budeme jen těžko hledat. Jako lidstvu jsou nám mnohé dány historií a náboženstvím, jako jedinci zase životem.
Každý z nás alespoň jeden malý rituál má, ať už se týká začátku dne, pozdravu, oslavy úspěchu, motivace před sportovní událostí, společných rodinných chvil nebo loučení s čímkoliv. Kolikrát si je ani neuvědomujeme, spíš je vnímáme jako rutinu. Ranní káva s novinami či večerní ukolébavka pro dítě se pravidelně opakují a mají své místo v čase i prostoru. Když je vynecháme, může nám to zkazit den nebo vyvolat pocit, že není vše, jak má být.
Rituály poskytují strukturu a souvislost našim dnům a životům. Získávají i duchovní povahu, dodávají nám sílu, podporují nás ve víře a vytvářejí spojení s druhými. A když přichází doba nejistot, války, krize, která s sebou přináší spoustu stresu, rituálů přibývá a my do nich vkládáme svou naději. Dodávají našemu životu smysl a některé okamžiky činí nezapomenutelnými.
Díky rituálům si uvědomujeme, že někam patříme, máme něco společného a cítíme se být součástí.
Jak jste na tom s rituály vy? Vysypete jich z rukávu hned několik, nebo vás překvapí, že snad ani žádný nemáte? Pojďme je objevit a uvědomit si, co pro nás znamenají.
Vytvářejí přirozený řád
Není tomu tak dlouho, co jsme si zavzpomínali při Dušičkách, a teď přichází vánoční období, zvyky přímo nabité. Zdobení stromečku je tradice pro všechny stejná, ale rodinný rituál na ni navázaný si vytváříme každý po svém. Někdo u stromku zpívá, druhý popíjí svařák, třetí se ho vydá pořídit v určitý den a čas. Při plánování Vánoc odevšad slyšíte: „Jó, to my děláme, chodíme, pečeme…“
Při skupinových rituálech totiž zažíváme pocit sounáležitosti a toho, že někam patříme. Speciálně rodinné zvyky nabývají na důležitosti, neboť vytvářejí pospolitost, přirozený řád a důkaz, že všechno je v pořádku.
Fotosoutěž Pečeme spolu na Vánoce má své vítěze. Podívejte se do galerie |
A pro děti jsou obzvlášť významné, a to nejen ty vánoční. Kakao k snídani, nedělní dopolední procházka, každovečerní koupání jim dodávají klid a řád ve světě, kde se teprve začínají orientovat. Psychologové s určitostí říkají, že pokud v rodině fungují zdravé rodinné rituály, dávají tak dítěti do budoucna pocit jistoty, bezpečí, předvídatelnosti a toho, že se může spolehnout na druhé lidi.
Malým rituálem s obrovskou silou podporující pocit lásky je například polibek na přivítanou či při loučení. Ale třeba také společná každodenní večeře nebo dort s písničkou a tanečkem při oslavě narozenin. Každá rodina má své ustálené zvyky – od těch běžných až po speciální, které se týkají významných událostí, jako je vstup do dospělosti nebo svatba.
Člověk si tyto rituály nese do své nové rodiny a tam je buď prohlubuje, nebo vytváří nové, popřípadě obojí.
Vycházejí z rodiny
Největší sílu v ovlivňování a rituálech má pro člověka jeho výchozí rodinné společenství, vždyť kdo jiný nás naučil, jak se správně uklízí a stele postel, jak chutná svíčková nebo vypadá nedělní odpoledne. My si je uložíme hluboko do své mysli a nenapadne nás o nich pochybovat…
Z pohledu odborníků
|
I když jsme zatím na rituály pěli ódy, při vzniku nové rodiny, v široké rodině či v pracovním kolektivu můžou být i zdrojem neshod. Jako krásný příklad slouží právě Vánoce, které nejsou vždy jen symbolem radosti. Pamatujete si na ty první, kdy jste byli s partnerem sami? Já ano – u nás doma se nechával kapr nějaký čas proplavat ve vaně, kdežto u partnera žádný „bazének“ neměl. U nás se večeřelo v sedm, partnerova rodina zasedala ke štědrovečerní večeři v pět.
Vy nejíte rybí polévku? Cože? Proč do bramborového salátu, proboha, dáváš jogurt? Stromeček druhá strana zdobila pestrobarevně, my jsme jeli v duchu přírodních dekorací. A podle koho to tedy bude? Vánoce jsou jen jedním z příkladů nespočtu dalších situací, kdy ve svých životech a vztazích s druhými lidmi narážíme na odlišnosti ve zvycích.
Jinak vytlačujeme pastu, nejdřív luxujeme, pak utíráme prach (anebo naopak) a můžeme se lišit i v časech víkendového vstávání. Drobné malé rituály, které si neseme ze svých rodin, jsou témata k diskusi, zdroje překvapení, ale také impulzy k hádkám.
Spojují i rozdělují
Jak popisuje Roman Musil ve své knize Rodinné rituály aneb 159 maličkostí, které mohou zničit vztah, na jednu stranu mají návyky moc posílit pouto mezi členy rodiny, ale na druhou stranu dovedou pěkně zkomplikovat život: „Všichni máme rádi jistoty a rádi se spoléháme na něco, co se osvědčilo buď nám, nebo někomu, na koho dáme, komu věříme, a prověřené činnosti rádi opakujeme. A nejen to, my nejen určité chování a názor zopakujeme, my dokonce od všech členů komunity, do které patříme, očekáváme, že budou naučené chování opakovat a názory hlásat s námi. Naše očekávání je silné, že se od něj neumíme oprostit.“
A tak tchyně nechápe, proč máte nedělní oběd bez polévky a proč ještě před polednem spatří rozestlané postele. A stejně tak my nechápeme, jak si kolega v práci nedokáže hned po sobě umýt hrneček a pořád pije stejný druh kávy.
Rodinné, pracovní či přátelské spory můžou mnohdy vznikat právě kvůli odlišnosti našich rituálů. Proto si pak radši po jedné děsivé zkušenosti z dovolené s přáteli vybereme jiné, kteří si s chutí ráno přivstanou a zacvičí si, nelpí na obědě ve dvanáct a s radostí tráví večer se stolními hrami, a nikoli ve víru nočního života.
A jak si do života kvůli rodinným rituálům zbytečně nevnášet stres? Mluvte o nich se svými partnery, dětmi, spolupracovníky, ať vidí, odkud se vaše chování bere. Nesnažte se dokázat, čí rituál je lepší nebo horší. Spíš vsaďte na respekt, a trávíte-li spolu mnoho času, diskutujte o jejich podobě, aby vyhovovala všem. Vytvořte nové rituály, udělejte kompromis, ponechte si ty své s respektem druhých.
Podtrhují osobitost
Díky společenským rituálům si uvědomujeme, že někam patříme, máme něco společného a cítíme se být součástí. Pokřik před zápasem, stejně sladěné tričko na vodáckém výletu, společný zpěv na balkonech v době pandemie nebo lékaři tancující v nemocnicích. Prostřednictvím společného rituálu se nám dostává pocitu vzájemné důvěry, jistoty, bezpečí a vědomí toho, že jsme všichni jedno.
Avšak zároveň je stále každý z nás osobností, což si potvrzujeme prostřednictvím vlastních návyků, které poukazují na naši jedinečnost. Jsme to my, nejsme stádo, a ačkoliv mezi druhé patříme, stejně se něčím lišíme. V okamžiku rituálu jsme to pouze my a náš čas. Aktivita, která nám pomáhá být lepší, nebát se, lépe se koncentrovat, udržet si víru či vrátit psychickou stabilitu. Osobní rituál potvrzuje to, čemu věříme. Obracíme se k nim v situacích, kdy je výsledek důležitý, neurčitý nebo mimo naši kontrolu – před pohovorem, prvním rande, důležitou událostí…
Když čelíme nejistým situacím, návyky nám pomáhají soustředit se, vypořádat se s úzkostí nebo se cítit pevnější v kramflecích. Zvyšují naši výkonnost tím, že mění malé, každodenní činy na významnější a dodávají našemu životu smysl a radost. Dávají nám také pocit kontroly, díky které se cítíme nad věcí.
Pověrčivé rituály, jako je nošení řetízku pro štěstí nebo vykročení pravou nohou, nás nečiní šťastnějšími, ale zvyšují naše sebevědomí. Jak ukazují mnohé psychologické studie a jak jistě potvrdíte i vy ze své zkušenosti, lidé, kteří dostali „talisman pro štěstí“ nebo jim někdo řekl „držím ti palce“, si vedli mnohem lépe než ti, kdo tyto podněty nedostali. Pověrčivé rituály mají totiž takovou sílu, že zlepšují vnímané schopnosti člověka, motivují k většímu úsilí, a tím i k lepšímu výkonu.
A tak si každý z nás vytváří své osobní návyky v jiných oblastech a za jiným účelem. Někdo potřebuje dodat odvahu, jiný pocit zklidnění a možnost srovnat si myšlenky.
Deset rituálů pro dlouhověkost: ranní káva, chůze naboso a péče o květiny |
Vedou nás zpátky k sobě
Během rituálu si člověk vytváří čas jen pro sebe a uvědomění si dané situace.
„Představte si, že dokážete vytvořit prostor, kde čas plyne jinak. Nesejde na tom, jakou konkrétní podobu mu dáte, důležité je, že se v něm dokážete oprostit od pojetí času, tak jak jej nyní známe. Pokud se je naučíte prožívat s uvědoměním, pak vás kdykoliv propojí s tím, co vás přesahuje, a zároveň narušíte běh každodenních nutností tak, abyste si vytvořili prostor uvědomit si to. Oslovit můžete energii magickou, jež dokáže rozveselit a obdarovat (třeba tu adventní a vánoční), energii odvahy a statečnosti (v podobě zasvěcení chlapce v muže) nebo jakoukoliv, která ladí s vaším osobním nastavením. Citlivou a introvertní duši podpoří rituál v podobě jemné masážní techniky, horkokrevného extroverta třeba pravidelné pivo s přáteli. Jednoduše řečeno: rituálem – ve smyslu aktivity, která se pravidelně opakuje, anebo je oslavou jedinečného okamžiku – může být cokoliv. I něco naprosto obyčejného. Důležitý je vnitřní postoj a otevřenost, s jakou touto aktivitou procházíte,“ poukazuje na možnou podobu rituálu herbalistka Veronika Alexová, která vnímá návyky jako důležitou součást svého života.
A možná stejně tak i vy, protože vás spojují s rodinou, tvoří vzpomínky a dodávají pocit jistoty. Pojďme to uzavřít slovy amerického psychologa Michaela Nortona: „V každé kultuře a v celé historii vidíme, že lidé, kteří provádějí rituály, se cítí lépe.“ Jaké rituály jsou tedy ty vaše?
Každý máme ten svůj rituál
|
