Vizitka
 Režisérka a scenáristka Andrea Sedláčková |
Jejími spolužáky byl Jan Hřebejk, Igor Chaun, Martina Formanová, Petr Jarchovský, ale třeba také Jan Dvorský, který je teď známý jako Parsifal Imanuel. "Všichni jsme pořád někde byli, ale když pak Honza Hřebejk a ostatní kluci něco napsali, tak to bylo výborné a člověka to nutilo postavit se aspoň příčku těsně pod ně. Já je strašně obdivovala, inspirovali mě. Dalo mi to základ na celý život, který bych jinak neměla," říká.
Vysokou školu v Praze nakonec nedokončila. V roce 1989 se rozhodla emigrovat.
"V srpnu jsem byla v Londýně a čekala jsem, jestli se v Praze něco stane. Pak jsem v televizi viděla, že se na Václaváku 21. srpna sešla hrstka lidí. Do toho jsem od mámy věděla, že mě zřejmě nezapíšou do dalšího ročníku FAMU, protože jsem byla politicky angažovaná. Myslela jsem si, že se to tady nikam nepohne," vysvětluje, proč utekla na sklonku pádu komunismu.
Ve Francii získala azyl přesně 17. listopadu, konec přelomového roku prožila v Paříži. "Byla jsem v šíleném stavu. Pro mě to bylo nepotvrzení mého rozhodnutí. Každý den jsem si říkala, jak jsem se špatně rozhodla, že jsem neměla utíkat. Na jednu stranu jsem chtěla, aby to skočilo dobře, ale zároveň jsem nemohla uvěřit, že bych se tak strašně spletla," přiznává.
"To, co jsem si přála, se stalo, ale beze mě. Prostě jsem se minula s dějinami. Strašně jsem kvůli tomu začala jíst, za dva měsíce jsem ztloustla o dvacet kilo, lidé mě vůbec nepoznávali. Prožila jsem hluboké depresivní období, aniž jsem věděla, že mám depresi."
Čtěte v pondělí
Velký rozhovor s režisérkou a scenáristkou Andreou Sedláčkovou čtěte v pondělním magazínu Ona Dnes.
I když se mohla vrátit, v cizině zůstala. V Paříži se rozhodla vystudovat filmovou školu. "Měla jsem stipendium, ale byla jsem bez peněz. Každý víkend jsem chodila uklízet k jedné Češce a byla jsem asi nejlépe placená uklízečka ve Francii, protože mě měla hrozně ráda. Zpívala jsem v metru a strašně šetřila. Žila jsem na plechovce nejlevnějších raviol, nikdy by mě nenapadlo jít do kavárny, bydlela jsem v bytečku o čtrnácti metrech čtverečních," říká Sedláčková.
Domů se chtěla vrátit po škole, ale pak začala chodit s různými Francouzi a už nebyl důvod jezdit zpět. Ve Francii se vdala a dnes žije střídavě v Paříži a Praze.
V Česku byla před pár dny. Dokončuje tady svůj zatím poslední film Fair Play. Scénář k němu napsala sama a vrací se v něm do období totality. Popisuje, jak sportovci v Československu brali doping.
"V české atletice existovala údajně jedna významná sportovkyně, kterou jednu dobu dopoval trenér, aniž to tušila. Věděl, že by odmítla. To byl základ pro můj příběh. Nechtěla jsem psát film o někom, kdo s dopingem souhlasí, řekla jsem si, že by to téma bylo o to silnější, kdyby hlavní hrdinku dopovala matka, která chce, aby dcera utekla na Západ," popisuje filmový příběh, který půjde do kin příští rok na jaře.
 |
