V naší republice snad není člověka, který by neznal Annu Slováčkovou. Na konci se netajila tím, že její dny jsou sečtené. Z rozhovorů, které i v pokročilém stadiu nemoci poskytovala, však překvapivě nečišela smrt, nýbrž život.
Apelovala na mladé lidi, aby své zdraví nepovažovali za samozřejmost a užívali si každého jednotlivého dne, jako kdyby to měl být jejich poslední. Soudě podle diskuzí pod rozhovory tak dokázala přimět desítky mladých lidí, aby neřešili hlouposti a i v dnešní zrychlené době dokázali vychutnávat každý den.
Přímá zkušenost s vážným onemocněním blízkého člověka může skutečně fungovat jako katalyzátor pozitivních změn. Psychologové hovoří o jevu „posttraumatického růstu“.
