Dám ti radu. Nebo radši dvě. Pro jistotu přidám ještě jednu, protože já přece vím a ty ne. Někdy se to tak sejde, že v jednom týdnu máte kolem sebe hned několik odborníků na výchovu dítěte, vaření, lepší život, hledání správného muže, dobře vykynutý chléb a stehna bez celulitidy.
A to se vůbec nemusíte pohybovat v akademickém prostředí. Postačí rodinná návštěva, kafe s přáteli, minutový rozhovor se sousedkou, den v práci nebo čtení komentářů na facebooku. Tolik lidí, kteří vás obdarují radami. Zadarmo. A vy si to pak stejně uděláte po svém.
Nebo jste to naopak vy, kdo „odborně“ radí? Ruku na srdce. Jak často se stáváte všeznalou rádkyní? V takovém případě se vám asi nebude líbit, když lehce provokativně proneseme: „Čím méně rad budeš dávat, tím budeš oblíbenější a také druhému víc pomůžeš.“
Než jsme odešli z domu, slyšeli jsme...
Kolik z nás poslechlo užitečné rodičovské rady před odchodem z domu, prvním rande, při výběru partnera, zařizování domácnosti, ohledně mateřství? Možná vidíte samu sebe přesně jako Ivánka z Mrazíka, který za doprovodu rad své matky opouští domov: „Synáčku, buď opatrný.“ „Dobrá.“ „A nezapomeň na mě.“ „Dobrá.“ „Vždycky pomáhej slabším.“ „Dobrá.“ „A starším ustupuj.“ „Dobrá.“
Střih. Současnost: „Teple se obleč, je tam zima.“ „Jasně, mami.“ „Nesedej si na tu studenou zem, nastydnou ti vaječníky.“ „Jasně, mami.“ „Vybírej si spořádaný kluky.“ „Jasně, mami.“ Tolik dobrých rad a z Ivánka je do třicáté minuty filmu medvěd a z vás žena se zlomeným srdcem a opakovaným zánětem močáku.
Proč člověk neposlouchá, když mu druzí radí? Ono totiž záleží na tom, jak se to řekne. Nejen v dětství nám rady zní jako kázání z nadřazené pozice rodiče, a tak v nás sílí touha po rebelství, která nám velí jít si svou cestou, ba dokonce zkusit pravý opak toho, co nám kdo radí.
Výsledek? Život plný pádů a vzestupů. Ponaučení z chyb střídá odvaha jít dál. A my se učíme a rosteme. Pro nás to nejcennější. Prostě si na tu studenou zem sedneme a na vlastní kůži vyzkoušíme, co umí. Příště už budeme chytřejší.
„Zda vaše rada vychází z toho, že vám na druhém záleží, se pozná ne na vašich ústech, nýbrž v uších toho druhého.“
Rodiče se často snaží před neúspěchy a nepříznivými situacemi děti ochraňovat, aby se netrápily, ale zároveň jim berou možnost samostatně objevovat svět, růst a stávat se nezávislejšími s důvěrou v sebe. Ochrana před nebezpečím je rozhodně nutná, ale proč tolik rad, než začne jíst? Když maluje? Když řídí své první auto? Ať jsou mu dva, nebo třicet.
Přínosnější, ale náročnější přístup
Stát se ve vztahu k dětem (ať už malým, či dospělým) pozorovatelem, který přispěchá s pomocí a radou, až to bude opravdu nutné a vyžádané, a podporovatelem s dobře kladenými otázkami je někdy náročné, ale o to přínosnější.
Rozdávání rad je ve své podstatě arogantní a kontraproduktivní. Když někomu dáme radu, cítíme se dobře my, protože si připadáme užiteční. Ve skutečnosti ale brzdíme skutečný růst toho druhého. Když si totiž člověk na něco přijde sám, udělá pro sebe nejvíc. Jakmile ale za někoho věc vyřešíme, nebo ji za něj dokonce uděláme (i v dobré víře), vezmeme mu možnost rozvíjet se a hledat svou vlastní cestu. Leckdo vděčí za své úspěchy radám, jichž neuposlechl.
3 ZÁSADY, JAK DÁVAT SKUTEČNÉ RADY
|
„Zda vaše rada vychází z toho, že vám na druhém záleží, se pozná ne na vašich ústech, nýbrž v uších toho druhého,“ říká Kim Scott, autorka knihy Radikální otevřenost a žena s bohatými zkušenostmi s vedením týmů ve společnosti Google.
Své tvrzení doplňuje ještě o jednu trefnou myšlenku: „Nechovejte se k druhým tak, jak chcete, aby se chovali oni k vám, nýbrž se k nim chovejte tak, jak oni chtějí, abyste se k nim chovali.“
Když se vám člověk, na kterém vám záleží, svěřuje s něčím, co mu není příjemné, řeší problém, něco se mu nevede, velmi často touží po jediném – být vyslechnut a moci říct svůj příběh, touží po podpoře a objetí, ale nechce být souzen a už vůbec nestojí o žádné rady.
Často však naopak slyší milion rad, jak se z dané situace dostat. „Musíš omezit cukr, dávat dítě spát každý den po obědě, rozhodně nevolat jako první.“ Tolik nevyžádaných rad. Pochopitelně.
Když radíte, je dobré se zamyslet, zda jde opravdu o touhu pomoci, nebo o touhu po moci, kdy jste pánem situace vy a vše je podle vás.
Vy z něj cítíte beznaděj, a tak rychle přispěcháte s pomocí, abyste mu co nejrychleji pomohli problém vyřešit, což se zdá z vašeho pohledu tak jednoduché. Jak by ne, když „nechodíte v jeho botách“, neznáte pozadí ani všechny skutečnosti.
Výsledkem často bývá opak pomoci. Kamarádka, dcera, kolegyně se cítí neschopné či hloupé – dobře míněné rady spíše ublížily. Někdy prostě musíme přijmout skutečnost, že nemůžeme (alespoň ne okamžitě) někomu pomoci, když je mu mizerně. A to je v pořádku.
Někdy stačí jen pár slov
Když si k vám někdo přijde postěžovat, většinou ani neočekává, že budete bleskurychle reagovat. Chce jen někoho, kdo by mu naslouchal a byl po jeho boku v těžkých chvílích. Uvědomit si to je klíčem k poskytování podpory. A ta se mnohdy obejde i beze slov.
Postačí objetí, sdělení „je mi to líto“, ale i pravdivé přiznání, že nevíte, jak se dotyčný cítí, nebo nabídka, že jste tu pro něj, kdykoli bude potřebovat. Je-li vám jeho situace známá a máte s ní podobné zkušenosti, prostě jen nabídněte, že pokud bude chtít, můžete mu říci, jak jste tehdy problém řešili vy, nebo jak situaci vidíte ze svého pohledu.
Všechny nás láká hrát si na amatérského psychologa, jakmile situaci známe. Pokud cítíte potřebu dát nevyžádanou radu, zeptejte se například: „Chceš slyšet mé zkušenosti? Když budeš chtít, můžu ti říct pár nápadů na zlepšení situace. Řekni si, co bys teď potřeboval.“
Nejlepší způsob, jak být dobrým přítelem, je umožnit druhým vyjádřit a udělat, co chtějí a co potřebují. Zapomeňte na nanicovaté rady typu „nemysli na to; když přestaneš hledat, on se objeví; vesmír se o to postará; nevšímej si jí; když jsem to zažívala já, tak jsem…“.
Podkopané úsilí
Nevyžádaná rada vysílá jasnou zprávu, že do problému musíte vnést sebe, neboť dotyčný si neví rady. A takovýto váš vpád do situace v ostatních zanechává pocit, že jsou méně schopní, ba spíš úplně neschopní, což podkopává jejich úsilí vyřešit problém sami. „No to je jasné, že ti ten krém netuhne. Musíš ho míchat takhle a puding dát až nakonec. Ukaž, já to udělám. Kdybys mě poslouchala, jak jsem ti to minule radila…“
Jak se cítíte? Běží vám v hlavě slova díků, ale spíš ve spojení „díky, že zas tvojí zásluhou vím, že nic nevím a neumím“. Jak by se energie v místnosti a vliv na rozvoj druhého změnily, kdyby rada a pomoc byly proneseny třeba takto: „Jestli chceš, mohla bych ti říct, jak to dělám já. Většinou se mi krém povede, tak ti můžu poradit. Ale pak ho klidně vyzkoušej po svém.“
Když radíte, je dobré se zamyslet, zda jde opravdu o touhu pomoci, nebo o touhu po moci, kdy jste pánem situace vy a vše je podle vás. Kdy si snahou zachraňovat ostatní a ovlivňovat jejich život dodáváte sebevědomí, posilujete vlastní důležitost a sobecky berete druhému možnost při hledání řešení vyrůst a posílit víru v sebe pro zvládnutí těžkostí.
Když někdo čelí dilematu, potřebuje sebevědomí, aby mohl důvěřovat své intuici a učinit správnou volbu. Protože co funguje vám, jinému nemusí. Žijeme přece odlišné životy.
Chcete-li zajistit, aby vaše rada byla užitečná, a ne škodlivá, sdílejte ji pouze tehdy, pokud jste o to výslovně požádáni. V opačném případě jen naslouchejte a vnímejte. Pokud za vámi někdo přijde pro radu, dejte mu vědět, že jste tu, abyste pomohli, ale důvěřujete mu, že učiní chytré rozhodnutí.
Vaše sebevědomí může být vše, co potřebuje. Nejenže sám problém vyřeší, ale navíc ho přeroste a stane se silnějším. A když si sami nevíte rady, je tu spousta opravdových odborníků, kteří se mohou stát vašimi průvodci při řešení neblahé situace. Neváhejte se na ně obrátit. Jejich rady totiž opravdu chcete, protože vám můžou pomoci.
Rady nad zlatoOd těch, kdo opravdu vědí Nikdo není odborník úplně na všechno, a pokud tvrdí, že ano, raději k němu pro radu nechoďte. Obracejte se vždy na ty, kdo se plně věnují svému oboru. Nechte peníze dělat to, co umějí: „Má smysl radit se ohledně peněz? Posuďte sami – kolik času trávíte jejich vyděláváním? Nestálo by za to, věnovat nějaký i tomu, jak si tuhle oblast nastavit, aby vám přinášela výsledky, které chcete? A pokud toho času máte opravdu málo, je to vlastně skvělé. Ve financích se dá spousta věcí nařídit na autopilota a vy pak nejlépe uděláte, když se budete věnovat sobě a necháte peníze dělat to, co umějí skvěle – množit se. Moji klienti jsou vždy překvapeni, jak snadno mohou začít investovat a jak málo času to vyžaduje. Důležité je nepodlehnout podvodníkovi, který slibuje velké zisky s nulovým rizikem, ale najít partnera, který vás provede vším, co je v této oblasti důležité. Takový celostní přístup na míru. Takže využívejte smysluplně svůj čas, ale nechte totéž dělat i vaše peníze. Vrátí se vám to.“ Myslete na krásný pocit po sportu: „Často si lidé mylně myslí, že dokonalé tělo získají pouze v posilovně. Že čím více cvičení, tím lépe. Ale vybudovat svaly či hezkou postavu je výsledkem kombinace více faktorů. Je to jako dílky puzzle, které do sebe musejí zapadat, a když vám jeden vypadne, nepostavíte vysněný obrázek. Prvním kouskem puzzle by měla být vaše vyvážená strava. Žádné diety! Druhou důležitou věcí je pitný režim, na který se často zapomíná. A v neposlední řadě psychika – pozitivní myšlení, udržet spokojenou mysl. Nevíte, jak na to? Začněte třeba takto: Když se vám ráno nechce jít cvičit nebo běhat, už před výkonem si uvědomte, jak krásný pocit po sportu budete mít.“ Zasloužíte si mít se hezky: „Pokud se delší dobu necítíte dobře, hledejte možnosti, jak z toho ven. A neodkládejte to. Často takové hledání vyžaduje vykročení z komfortní zóny, což je nepříjemné a spousta lidí se tomu raději vyhne. Místo toho setrvávají v dlouhém táhlém nepříjemnu, které se může časem negativně projevit na zdraví. Proto pokud máte nějakou oblast svého života, která vám nefunguje, běžte to řešit. Ať už pociťujete vyčerpání z posledních let, problémy ve vztahu, nedostatek motivace dělat změny… Hledejte pro sebe řešení. Najděte si články, knížky, vyhledejte odborníky. Je v pořádku prožít valnou většinu života v pohodě a spokojenosti. Pokud to tak u vás není, je čas to změnit. Zasloužíte si mít se hezky.“ Hledejte pomoc v přírodě: „Když se nacházíte v úzkých, v pocitech svírajících a zraňujících až do morků kostí, zastavte se dřív, než budete zastaveni silným vnějším podnětem. Zkuste v sobě najít důvěru obrátit se s prosbou o pomoc, radu a podporu na přírodu. Může to znít bláhově – sehnout se k rozkvetlé pampelišce nebo zvednout hlavu do výše koruny mohutného stromu a vyslovit něco, co vás niterně bolí. Přece jen to ale zkuste. Fyzická nebo duševní stránka vás samotných dostane podporu téměř okamžitě. Stará moudrost totiž říká, že ‚na každou bolest těla existuje lék, který se nachází ve vašem blízkém okolí‘. Je potřeba se jen naučit, jak jej rozpoznat a využít.“ Nenechte svou nemoc vyhrát: „Nepřestávejte žít! Diagnóza onkologického onemocnění je obrovský životní zlom, ale s moderní léčbou se i v pokročilejších stadiích stále více onemocnění stává chronickými. Prodlužování přežití však nepřinese nic, pokud získaný čas nebude co nejlépe využitý. A v tom nikomu nepomůže ani sebelepší odborník, ani nejmodernější biologická léčba. Nenechme vyhrát onemocnění již v hodinu určení diagnózy, protože pak zvítězí určitě.“ |
