Abychom se naučili s partnery konstruktivně komunikovat, potřebujeme znát svůj „živočišný druh“ a podrobněji také poddruh, tvrdí Amy Sutherlandová. Jedině tak můžeme předejít konfliktům a dočkáme se vzájemné spolupráce.
Amyin manžel Scott se stal pokusným objektem, na němž si vyzkoušela, jak fungují povely a přístup, který se osvědčil při výcviku zvířat.
Ignorujte smrdutý dres
„Dříve, když Scott nechal svůj smrdutý dres kvasit v koupelně, požádala jsem ho, aby ho sebral. Když to neudělal, žádala jsem znovu a znovu, zacpávala si nos, nebo se držela za hrdlo a předstírala, že se dusím. S každou další žádostí jsem byla jen naštvaná semetrika nebo skuhrající fňukna,“ popisuje výsledky experimentů. „Lachtana nenaučíte zdravit tím, že ho budete sekýrovat,“ pokračuje a vysvětluje to, čemu se říká progresivní výcvik, kdy cvičitelé odměňují jen takové chování, které je pro ně žádoucí a ignorují to opačné.
Trest je u zvířat stejně nespolehlivým prostředkem k dosažení cíle jako u lidí. Zato odměna posilující žádoucí chování funguje daleko efektivněji. Navíc motivuje, buduje důvěru, podněcuje k tomu, co chceme, a naopak neodrazuje od toho, co nechceme. Důležité jsou také neverbální pozitivní signály a správné načasování odměny.
„Špatnému chování věnujeme přemíru pozornosti a dobrému žádnou,“ uvědomila si autorka a rozhodla se manželův cyklistický dres ignorovat. „Ignorování nežádoucího chování je jen první polovina rovnice. K ní je třeba přidat i odměnu. Doma jsem si uvědomila, že manžel dělá spoustu věcí, které se mi líbí, a já to pokládám za samozřejmost. Začala jsem mu za to děkovat. Čím pozitivněji jsem k němu přistupovala a čím méně jsem kritizovala, tím rychleji mizely jeho obranné reakce a na mé prosby reagoval vstřícněji. I jeho manželská hluchota se zázračně zlepšila. Vypadal uvolněnější a snad i novým způsobem důvěřivější,“ popisuje Amy Sutherlandová.
Úspěch ale tkví i v tom, že Scott nic o manželčině nové strategii netušil. Kdyby mu na rovinu řekla, že se to s ním má jako s lachtanem, logicky se celá strategie zhroutí. Reagoval by nejspíš stejně odmítavě, jako mnozí čtenáři, kteří se s ním při čtení tohoto článku ztotožní a jimž má zůstat taktika žen utajena.
Když holub kouká jak vrána
Nedávno se na Facebooku kamarád přiznal, že na zahradě zasadil strom. „To místo jsem ti vykolíkovala, tak až budeš mít chvilku...“, požádala ho o práci jeho žena a její prosba byla vyslyšena. „Muž je nesvůj, cítí-li se do čehokoli nucen,“ vysvětluje Petr Šmolka. Psycholog je přesvědčen, že moudrá žena mu umí podsunout, že ty nové náušnice, ostříhaný trávník nebo drahá dovolená byly přece jeho nápady.
Manžel obecný má obvykle velmi solitérní sklony, stejně jako třeba lvi, řekla by americká novinářka, takže když po něm v rámci společné domácnosti a rodiny něco chcete, nezkoušejte ho „přimět“. Jak říká psycholog Šmolka: „Partnera lze možná přimět k slzám, rozhodně však ne k žádoucím úkonům. K nim ho lze někdy získat.“
Také psycholog vychází stejně jako Shutherlandová z toho, co víme o zvířatech, a doporučuje pozitivní přístup. „Mužská psychika je zhruba stejně složitá jako psychika holuba. I jej lze naučit mnohým kouskům, jen je třeba přistihnout ho ve chvíli, kdy spontánně učiní cosi žádoucího. Pak je třeba jej patřičně odměnit, například zrnkem ječmene,“ shrnuje bonmotem Šmolka své poznatky z třicetileté praxe partnerského poradce. Holoubkovi jedině tak dojde, že další zrnko dostane, bude-li předchozí úkon opakovat. Nikdy byste ho nic nenaučili, kdybyste jej trestali za jednání nežádoucí, tvrdí psycholog a dodává, že některé ženy se bohužel uchylují spíše k lepancům přes zobáček, po nichž jejich „holub“ kouká jak vrána.
Na stejném principu podle něj fungují i muži. „I ten zcela netečný se občas bezděky dopustí něčeho žádoucího. Pak je třeba jej přistihnout a patřičně odměnit. Přitom lze vycházet z toho, co běžný muž očekává, tedy obdiv, nezatěžovat starostmi, sex, kdy se mu zachce, a uvařeno, uklizeno.“
Ženská strategie se vyplatí. Muž je rád
Jsou talentované partnerky, které to s muži umí zcela intuitivně, ať už jim bylo shůry dáno, nebo to odkoukaly od svých maminek. „Ty máš skvělý vkus, pomůžeš mi ty náušnice vybrat?“ zacvrlikají s úsměvem. A jiné zase třeba odtuší: „Dojdu pro pivo, co kdybys mezitím vyměnil tu zářivku v koupelně?“
Pozor však na obecně formulované stesky typu: s tou naší zahradou je už třeba něco udělat. „Běžný muž je přeslechne, slabší uteče do nemoci, případně se dá pro jistotu raději rovnou hospitalizovat,“ usmívá se Šmolka a dodává, že pouze žena sebevrah začne svému partnerovi dávat za příklad jiné muže. „I on ví, že jste si měla vzít raději Pištu Hufnágla, tak mu to raději nepřipomínejte, mohl by vás za ním poslat!“
Ženy bez talentu ke komunikaci s muži se často podobenstvím se zvířecí říší a přirovnávání mužů k holubům či jiným zvířatům zavile smějí. Považují takové úvahy a rady za hloupé, manipulativní a nedůstojné.
Ale odborníci oponují. „Rozdíl mezi psychikou ženy a muže vždy byl a bude, takže se určitě vyplatí umět být diplomaticky ženský stratég a používat rafinované techniky, jimiž dostaneme muže tam, kde on by sám chtěl být, ale sám by na to nepřišel. I on z toho, kde je, má potom radost,“ vysvětluje partnerská psycholožka Jitka Douchová.
Podle ní nejde o „hnusnou“ manipulaci ze strany ženy, ale o umění. „Je to dar, který když v sobě žena nemá, bude pro ni těžší najít si správného partnera.“
