Pro spousty lidí jsou Vánoce spojené hlavně s dárky, dobrým jídlem a pečlivou výzdobou – zkrátka se vší tou blyštivou parádou, která má údajně moc zažehnout vánoční kouzlo. A tak každý rok před svátky horečně nakupujeme, po večerech žhavíme troubu a pořád dokola uklízíme, dokud nezmizí poslední zrnko prachu. Jako by spolu s ním mohly zmizet i obavy z toho, že výsledek nebude perfektní.
„Často však zapomínáme na úklid, který není vidět – v našich myšlenkách, pocitech, vztazích. Právě tam se během roku hromadí nejvíc prachu v podobě nevyřčených slov, odkládaných omluv, zapomenutých pozdravů. Vánoce jsou časem, kdy bychom měli otevřít i tyto zásuvky a urovnat, co jsme zanedbali. Abychom mohli prožít svátky nejen v krásně uklizeném domově, ale i s čistou hlavou a otevřeným srdcem,“ říká lektorka komunikace Jana Ondříčková.
A jako by předvánočního shonu nebylo dost, ve snaze prožít co nejhezčí svátky hledáme inspiraci i na sociálních sítích, a tak si nevědomky vyrábíme další stres. Dokonale nazdobené stromečky, elegantní nadčasové věnce, cukroví jako z pohádky – není divu, že místo inspirace přichází tlak, že bychom toho měli dělat víc a lépe.
PROJEKT KLIDNÝCH VÁNOC Jana Ondříčková, poradkyně, mentorka a lektorka komunikace, @jana-ondrickova Znáte to, plánujete si tu nejlepší sváteční pohodu – vy i váš partner –, ale nakonec vše skončí zklamáním a výčitkami. Jak tomu předejít? Vyjasněte si už předem, co každý z vás od Vánoc očekává. „Místo tichého doufání zkuste otevřeně říct, co by vám pomohlo, jak by mohl partner přiložit ruku k dílu a co pro vás znamenají hezké Vánoce. A zeptejte se i jeho, jak to vidí on. Možná zjistíte, že jeho představa klidu je úplně jiná než vaše. Společně si pak můžete sestavit malý projekt šťastných a spokojených Vánoc – bez hádek, bez tlaku, ale s pocitem, že jste v tom opravdu spolu,“ radí Jana Ondříčková. A pokud si lámete hlavu s dárkem pro svou drahou polovičku, pak věřte, že muži toho ve skutečnosti zase tolik nepotřebují. „Největším dárkem pro ně nebývá technická vychytávka, i když ta jim rozhodně radost udělá, ale chvíle, kdy je doma klid a pohoda a oni cítí, že jsou přijímaní, potřební, milovaní. Stačí vlídnost, úsměv a trocha něhy – a muž má pocit, že má všechno, co k Vánocům patří.“ |
„Často se pak jen srovnáváme, soutěžíme a netvoříme si vlastní pocit štěstí, ale iluzi dokonalosti pro ostatní. Přitom by stačilo málo: Mluvit spolu o tom, co od svátků opravdu chceme. Co by nás všechny potěšilo. V tu chvíli se Vánoce znovu promění v to, čím by měly být – vzácným časem, kdy se naše srdce naladí na stejnou melodii pohody a spokojenosti,“ dodává lektorka.
Vnitřní opravdovost
To se snadno řekne, ale jak to udělat, aby to fungovalo v praxi? Pokud teď čekáte, že vám prozradíme nějakou osvědčenou techniku, která to všechno vyřeší, nejspíš vás zklameme. Musíte totiž začít u sebe. Spojit se s tím, co máte uvnitř. Upřímně a opravdově.
„Jako malé děti jsme to uměli. Postupem času nás ale okolí formovalo k tomu, abychom ,si dávali pozor’, a tak jsme se naučili vyhýbat se emočním zraněním, která jsou součástí otevřeného kontaktu. Začali jsme se uzavírat, a tím odpojovat od svých pocitů, od své autenticity. To, co se našemu okolí na nás nelíbí, jsme si zvykli potlačovat a ukazujeme světu jen takzvané hezké stránky, které často ještě přikrášlíme. Tím vytváříme masky, o nichž si myslíme, že nám pomůžou přežít a vést spokojený život,“ vysvětluje vztaholog Michal Nikodem, který největší dar komunikace vidí v tom, když se napojujeme na svou podstatu, emoce, nálady, prožitky.
„Pak jsme schopni sdělit je i svému okolí, čímž otevíráme možnost vzájemného propojení a blízkosti. Jsme schopni sdílet sami sebe v celé své ryzosti – i s vědomím, že nám druzí nemusejí rozumět, nemusejí nás chápat.“
To všechno si navíc můžeme užívat nejenom o Vánocích, ale během celého roku. Je však důležité ujasnit si, co vlastně znamená komunikační pohoda. Každý v ní totiž může vidět něco jiného.
Bezpečný prostor
„Někdo chce zažívat klid ve stylu ,nebudeme se hádat, na všem se shodneme, všechno bude hezky plynout’. To ovšem není komunikační pohoda, ale často forma potlačení autenticity, své nebo našich blízkých. Je to fejk s podtextem: Teď jsou Vánoce – a o Vánocích jsou lidé na sebe hodní, takže na sebe taky budeme hodní. Toto se dá vydržet jen velmi krátkou dobu a o to větší propad pak následuje,“ upozorňuje Michal Nikodem.
„Komunikační pohoda je stav, kdy se můžeme cítit bezpečně v situacích, kdy jsme sami sebou, kdy můžeme prožívat to, co prožíváme, sdělovat, co se nám zrovna děje, a to beze strachu, že nás za to někdo odsoudí nebo bude chtít, abychom to měli jinak,“ radí Michal Nikodem.
PRŮVODCE VÁNOČNÍ RADOSTÍ: CO VAŠI BLÍZCÍ NEJVÍC OCENÍ?TICHÁ GENERACE (nar. 1928–1945)
|
„Do zdravé komunikace patří i výměna názorů, konstruktivní hádka, chvilkové napětí a nepohoda. S tím, že všichni účastníci jsou schopni sebereflexe a dokážou pocity napětí, frustrace či vzteku svému protějšku sdělit, aniž by za ně byli jakkoli obviňováni. Při takové komunikaci zůstáváme otevření a zvídaví. Zajímáme se o to, jak to druzí mají, a hledáme společnou řeč, společnou cestu. Ne kompromisy, ale styčné body. Pokud se nám takovou komunikaci podaří o svátcích vytvořit, není důvod ji hned prvního ledna opouštět. A když ne? Pak je to signál, že je třeba na ní začít pracovat už teď, nečekat až na další svátky,“ dodává.
Druhá šance
Vánoce můžou mít nespočet podob. Faktem ale je, že pod leskem a tradicemi se skrývá něco, co je blízké všem bez rozdílu – touha po blízkosti a porozumění. Už jsme si řekli, kde začít, aby nám to o svátcích „pěkně ladilo“.
Je tu ale ještě další věc, kterou je třeba vzít v potaz: Každá generace prožívá svátky po svém. „Například generace X, tedy dnešní padesátníci a starší, přesně rozumí reklamě na Kofolu: Já nemusím, já už ho vidím. Vánoce pro ně v dětství byly plné pravidel a povinností: Drželi půst, aby viděli zlaté prasátko, musel být kapr, protože bez něj by to nebyly ty pravé svátky, muselo se počkat, až dojí ten poslední, a pak se muselo umýt nádobí, než se šlo ke stromečku,“ vysvětluje Jana Ondříčková.
„I já jsem z generace Husákových dětí, kdy se o některých věcech nemluvilo, emoce byly tabu a mnohdy se víc řešili ti druzí než vlastní pohoda. Na svých seminářích se i dnes setkávám s tím, že tito lidé nemají zdravé sebevědomí, neumějí se pochválit, mnohdy ani přijmout pochvalu nebo něco odmítnout. Mají zábrany obejmout rodiče nebo jim říct: Mám tě rád. Často to pramení z toho, že ani rodiče je neobjímali, nechválili a neříkali jim, jak je mají rádi. Ne snad proto, že by je nemilovali, ale v té době se to prostě nedělalo. A právě Vánoce jsou časem, kdy si tato laskavá gesta můžeme dopřát – stejně jako můžeme dát průchod pozitivním emocím, vyjádřit, jak se cítíme, co nám dělá radost,“ doporučuje Jana Ondříčková.
Touha být viděn
Ale zastavme se ještě u dalších generací. Mileniálové, dnešní třicátníci a čtyřicátníci, už od „musím“ pomalu přešli k „chci“. Neřeší tolik to, jestli bude na stole kapr, nebo losos, chtějí hlavně, aby Vánoce byly pohodové a autentické, aby je prožili bez stresu a s lidmi, se kterými je jim dobře.
„Nastupující generace instagramových mileniálů nás učí, že není důležité, co a kolik toho na Vánoce udělám, ale jak si je užiju. Tito lidé mnohem víc řeší vlastní pohodu. Nebojí se mluvit o emocích.
Generace Z, tedy dnešní mladí lidé kolem dvaceti, už Vánoce nevnímá až tak skrze tradice, ale spíše prostřednictvím emocí a smyslu. Chtějí, aby svátky měly hloubku. Nehoní se za dokonalým stromkem ani za deseti druhy cukroví – místo toho si víc váží klidu, společných zážitků a upřímných chvilek. Vyrůstali ve světě připojeném k wifi, takže se vědomě potřebují odpojit – vypnout notifikace a zahájit skutečné rozhovory. Vánoce jsou pro ně časem, kdy se z digitálního světa vracejí do toho lidského,“ popisuje Jana Ondříčková.
A jak jsou na tom dnešní děti? Generace Alfa? „Nečekají pouze na dárky. Potřebují cítit, že jsou viděné a vnímané. Vánoce pro ně nejsou jen to, co najdou pod stromečkem, ale i jak se u toho cítí – jestli se smějí, jestli se s nimi někdo dívá na pohádku, jestli je někdo obejme. Mají kolem sebe svět plný obrazovek, ale nejvíc ze všeho si pamatují okamžiky, kdy jim někdo skutečně naslouchal.“
Síla obyčejných slov
Mezi lidmi se dnes šíří více notifikací než slov. To je trend, který asi nezastavíme. Něco však udělat přece jen můžeme. Co kdybychom letos o svátcích místo zpráv se smajlíky obdarovali své blízké skutečnými slovy?
Takovými, která neblikají, nemračí se, nesmějí, netleskají ani nemrkají, zato krásně zahřejí u srdce. Co kdybychom začali skutečně komunikovat? Vždyť je to právě komunikace, kvůli které se hádáme, milujeme, rozcházíme a zase se k sobě vracíme.
Právě ona je tím nejcennějším dárkem, který si o Vánocích můžeme vzájemně nadělit. Bez ohledu na to, jestli je nám dvacet, nebo šedesát. Ostatně možná právě v tom je největší poselství současných Vánoc: Že porozumění a blízkost zůstávají důležité napříč všemi generacemi – jen je každá prožívá trochu jinak.
