Otěhotnět bez muže a pak dítě sama vychovávat u nás není legálně možné. Kliniky umělého oplodnění totiž mohou pomoci jen párům. "To víte, že jsem měl hromadu telefonátů, abychom ten zákon změnili a abychom umožnili otěhotnět i ženám bez partnera," říká gynekolog a porodník Aleš Roztočil ze zdravotního výboru Poslanecké sněmovny, který spolurozhodoval o tom, jak budou vypadat nová pravidla pro umělé oplodnění. V tomto bodu se však nic nezměnilo.
Samotné ženy mají smůlu
Ženám lesbičkám nebo těm, které jsou i přes blížící se čtyřicítku samy, a dítě přesto chtějí, nezbývá nic jiného než zákon obejít a sehnat ochotného kamaráda, který sehraje roli partnera a podpis na žádost o umělé oplodnění připojí.
Stát ovšem dobře ví, co dělá, a nechce živit další děti závislé na příjmu matky a sociálních dávkách, takže ten podpis kamaráda na žádosti o umělé oplodnění rozhodně není formalita. "Znamená to, že se tím člověk stává otcem dítěte se všemi důsledky, které to má, tedy včetně nároků na alimenty a včetně toho, že se o dítě musí otec postarat, stane-li se s matkou něco," vysvětluje právník Ondřej Dostál.
Takže taková kamarádská služba může přijít pěkně draho. Muž se během vteřiny doživotně stane otcem dítěte. A pak: všechna ta vyšetření a sehraná komedie na klinice umělého oplodnění, to není nic příjemného. Není divu, že čím dál víc žen hledá dárce spermatu na internetu.
Je to totiž snadné - spermie mimo tělo umírají až po třech dnech, ženě ve vhodném období ovulace tak stačí zavřít se na pár minut v koupelně s kelímkem a injekční stříkačkou bez jehly, aby otěhotněla. Toho ostatně využívá i britská klinika Fertility 4 Life, která za patřičný obnos (sto tisíc v přepočtu) zašle sperma vybraného dárce ženě až domů. V balíčku dostane vše, co je třeba k přenesení spermatu do dělohy.
Byznys na síti
Ovšem i na českém internetu si můžete vybrat: chcete dítěti dát genetické vlohy průměrného inženýra? Nebo toužíte po fyzicky zdatném a navrch ještě tak trochu geniálním potomkovi? Tak to bude trošku dražší, ale pravda - jinou záruku, než to, co o sobě sám muž tvrdí, nemáte. Takže se hravě může stát, že dítě bude inteligence i vzhledu průměrného, ale zato po "tatínkovi" podědí nadměrné sebevědomí či bájnou lhavost.
Inzerátů hledajících nebo nabízejících diskrétního dárce spermatu je plný internet. Objevují se jak mezi běžnou inzercí na webech, tak v diskusích pod články na ženských nebo na zdraví orientovaných serverech, jako je Doktorka.cz či Ordinace cz. V podstatě ženě stačí si na pár správných místech postesknout, že hledá kvalitní genetický materiál a… bude ho mít. A leckdy i zadarmo.
"Některým mužům zjevně dělá dobře představa, že po světě běhá pár jejich anonymních dětí, o které se nemusí starat. Ale oni splnili svůj historicky zakódovaný úkol rozsévače, a to ideálně: rozmnožili se, ale nemusí hnout prstem, aby se o potomstvo postarali," říká k motivacím psycholožka Nina Šebková.
Já si podala inzerát. A nabídla jsem, že za kvalitní sperma zaplatím. Požadovala jsem ovšem zdravotní záruky, že muž je zdravý, a nabídla samozřejmost - že po něm ve vztahu k dítěti nebudu nic chtít. To znamená: že to nebude úplně anonymní člověk, ale že minimálně uvidím výsledky jeho zdravotního vyšetření podepsané lékařem. A on se zase nemusí děsit, že se u něj za dva roky vynoří pošťák s obsílkou k soudu na určení alimentů.
Sešly se mi hned dva tucty odpovědí. A u většiny z nich bylo vidět, že muži něco podobného rozhodně nedělají poprvé. Orientovali se jak v cenách, tak v nejvhodnějším okamžiku početí a poslali podrobné plány, jak by mělo vše proběhnout.
Skvělý zdravotní stav zaručovali všichni, někteří dokonce podrobně vypsali sporty, na které jsou mistři, vystudované vysoké školy a další vlohy jako jazykové schopnosti, které případné dítě může zdědit. Pochopila jsem, že co se týče sebevědomí, české ženy za muži výrazně zaostávají. Nejvíc mě pobavil Jiří, který neopomněl uvést, že "na prvním stupni základní školy hrál košíkovou, nyní se věnuje bojovým sportům" a za pozitivní rys své povahy považuje i "občasný poslech vážné hudby, jako je například Karel Gott".
Mirko byl jediný, kdo napsal, že může doložit své zdravé geny patřičným genetickým vyšetřením ze specializované kliniky. Vzhledem k tomu, že vím, kolik takové vyšetření stojí - nejméně 16 tisíc - musí se mu byznys se spermatem docela slušně dařit. Taky byl nejdražší (chtěl padesát tisíc hned a dalších padesát po porodu) a byl jeden ze dvou, kdo v ceně nabídl tři dávky spermatu ve třech měsíčních cyklech, kdyby to náhodou napoprvé nevyšlo. Ovšem - výměnou za právníkem stvrzený dokument, že se zříkám jakýchkoliv nároků na otce dítěte a zejména na alimenty.
Což ostatně požadovali všichni - záruku naprosté anonymity a toho, že po nich nebudu v budoucnu ohledně dítěte nic chtít. Jen jeden chtěl, abych mu po porodu poslala na dohodnutý mail fotku dítěte. Asi do sbírky... Mimochodem: polovina mužů byla ženatých či zadaných a už měli vlastní děti.
Stačí mi deset tisíc
Jinak by mi ovšem ke koupi spermatu stačilo už deset tisíc. Taková byla nejčastější nabídka. Jak ovšem podotkl muž s přezdívkou Píďa, ženy obvykle neotěhotní hned, ale jsou nutné dva až tři pokusy. Takže mám prý počítat s tím, že mě dítě vyjde na třicet tisíc.
Teoreticky to vypadá jako dobrý obchod. Ale právník Ondřej Dostál přesto varuje: "Nikdy bych do toho nešel. Tak jako si žena může na alimenty vzpomenout třeba po letech, tak to, že je muž geneticky otcem, mu nikdo neodpáře a má právo vyžadovat třeba styk s dítětem. Zákon je na straně dítěte. Byť by oba rodiče uzavřeli smlouvu, kde se zříkají vzájemných závazků k dítěti, je neplatná, zákony chrání dítě. A jestliže test prokáže pozitivní otcovství, muž musí platit vyměřené alimenty," říká.
Stejně tak matka prohraje spor, pokud by dárce spermatu vyžadoval se s dítětem vídat. Z anonymního otce se tak rázem může stát velmi skutečná osoba, s níž je třeba se dohodnout na výchově a na penězích.
Brouku, koupila jsem si tě
Ano, koupit se dnes dá opravdu skoro všechno. Chápu silnou touhu žen po dítěti, sama bych si mateřství klidně ještě jednou dvakrát zopakovala. Ale do byznysu s koupí spermií bych nešla. Nevěděla bych, co říct dítěti, které se dřív nebo později zeptá, kde má tátu. Přiznat pravdu? Tedy že jsem tak trochu sobecká matka, která chtěla dítě bez partnera? I to je možné. Ale pak bych asi musela být připravená čelit otázce: "A myslela jsi při tom na mě, mami?"
Touha po dítěti je totiž jedna věc, jenže právo potomka na otce je stejně důležité. Nebo vám by se líbilo, kdyby vám máma řekla: "Promiň brouku, tvého tatínka jsem nikdy neviděla, nekonala se žádná vášnivá noc, ale odpustila jsem si jeden rok dovolenou, abych za tebe dala třicet tisíc, tak si toho važ a neptej se na nesmysly!"
A taky: co uděláte, až budete na dovolené brázdit silnice na silné motorce jako já a do cesty vám vběhne stádo ovcí? Mě to přimělo uzavřít životní pojistku a probrat s mužem, co by se stalo, kdybych tady nebyla. Co bude s dítětem, které nemá otce? A co uděláte, když se dítě narodí postižené? Odložíte ho a koupíte si nové?
