Michaela dlouho toužila po dítěti. S manželem se o něj pokoušeli roky. Neúspěšně. Právě tato zkušenost ji přiměla hledat jiné možnosti, jak se stát matkou. A narazila na nabídku přímé adopce.
Co je přímá adopce?
Přímá adopce je způsob osvojení dítěte, kdy budoucí osvojitelé přebírají miminko přímo od biologické matky většinou už v porodnici. Nejčastěji se jedná o novorozeně, které rodička předem slíbí konkrétnímu páru. Na rozdíl od klasické adopce zprostředkované státem zde chybí právní záruky, odborné posouzení i psychologická podpora.
Podcast NetabujPoslechněte si celý rozhovor s Michaelou Smolenovou: Také na Spotify a YouTube. Pokud vás Michaelin příběh zaujal, sledujte další díly Netabuj – podcastu, jenž otevírá témata, o kterých se jinde nemluví. |
Zní to jednoduše, rychle a s lidským přístupem – ale právě tím může být riziková. A to potvrzuje i Michaela. „Když si přejete miminko, uděláte cokoli,“ říká Michaela. Přímá adopce se tehdy zdála jako nejlepší řešení – matka dítěte s manželi komunikovala, ujišťovala je o svém rozhodnutí a slíbila, že po porodu miminko předá.
Nakonec byla realita jiná. Nejenže biologická matka chtěla po rodině stále více peněz, když přišel den porodu, náhle změnila názor a dítě Michaele a jejímu manželovi nedala. Krátce poté našla Michaela na sociálních sítích důkaz, že miminko předala jiné rodině.
„Přímá adopce pro nás byla poučením a už nikdy bych ji neabsolvovala,“ říká k tomu Míša. Případ skončil až u policie.
Rizika přímé adopce
Michaela upozorňuje, že přímá adopce je v Česku legální, ale má mnoho úskalí:
- Biologická matka může změnit názor kdykoli – dokonce i po porodu. A má na to plné právo.
- Neexistuje žádný právní nárok na dítě, dokud není adopce formálně schválena soudem.
- Hrozí psychická i finanční zátěž – emocionální investice je obrovská, ale výsledek nejistý.
- Bez prostředníků je člověk odkázán na důvěru v druhého člověka – což se může obrátit proti němu.
Míšin příběh je ukázkou toho, že i když přímá adopce může slibovat rychlejší cestu k dítěti, může skončit bolestivě a nespravedlivě.
Těhotenství, potrat a zamčené emoce
Po neúspěšné snaze adoptovat miminko se nakonec Michaele a jejímu partnerovi povedlo otěhotnět. Přesto ale její první těhotenství skončilo předčasně. Ztrátu miminka prodělala v zahraničí, což jí na duševním klidu nepřidalo.
|
„Svoji zkušenost s potratem jsem v sobě zamkla. Zpětně vím, že je potřeba pustit emoce ven,“ svěřuje se Michaela v podcastu.
Po selhání přímé adopce i neúspěšném přirozeném těhotenství se nakonec Michaela rozhodla pro jiný přístup – in vitro fertilizaci (IVF). I když i tady čelila strachu a nejistotě, nakonec se podařilo
„Dnes jsem šťastnou matkou devítiměsíční dcery a svým příběhem chci inspirovat a podpořit ženy, které se mohou ocitnout v podobné situaci,“ uzavírá Míša.
I proto napsala knihu Děvčátko z duhové vesničky, která má být pomocí a podporou pro všechny čekající rodiče procházející si IVF i nepodařeným těhotenstvím. Sdílená starost je totiž vždy o něco menší. A (nejen) proto na svém instagramovém profilu Příběh o budoucí rodině otevřeně sdílí rady, zkušenosti i varování, aby jiné ženy nemusely projít tím samým. „Jsem tu pro ně kdykoli potřebují pomoci nebo poradit.“