Pokud dítě přepadne panika (například když nedokáže odpovědět na první otázky testu), existuje nějaké mentální, dechové či jiné cvičení, které pomůže tuto paralýzu překonat?
Existuje několik jednoduchých technik, které pomohou obnovit klid v krizové situaci. Doporučuji si osvojit například techniku tzv. „dýchání do čtverce“, která spočívá v nádechu nosem na čtyři sekundy, následuje zadržení dechu na čtyři sekundy, pomalý výdech na čtyři sekundy ústy a opětovné zadržení dechu na čtyři sekundy. Lze si představit, že jednotlivé kroky opisují pomyslný čtverec se stejně dlouhými stranami. Takto prodýchám tolik čtverců, dokud nezklidním tělo i mysl. Následně mohu zvolit strategii, že odpovídám nejprve na otázky, u nichž znám odpověď, a stabilizuji si tak své sebevědomí a pocit kontroly.
Jak jako rodič zjistím, že moje dítě je náchylné k tomu nechat se stresem negativně ovlivnit?
Podle změn chování, emočních projevů nebo fyziologických příznaků. Mohou k tomu patřit například časté bolesti břicha, problémy se spánkem nebo změny chuti k jídlu – ztráta chuti nebo naopak přejídání. Emoční projevy mohou signalizovat nadměrná úzkost a obavy, podrážděnost, perfekcionismus. Změny projevů v chování může doprovázet vyhýbání se zodpovědnosti, rychlá rezignace na těžší úkol nebo sklony k tzv. „zamrznutí“, tedy ztrátě schopnosti jednat.
Mohou děti zvládání stresu natrénovat dopředu?
Mohou. Naučit se techniky zvládání stresu, jako je třeba právě dechové cvičení, v bezpečném prostředí jim usnadní jejich použití v reálné situaci. Je přitom důležité dítě podpořit a připomenout mu, že pocit úzkosti je normální a zvládnutelný. S těmito technikami a s trochou praxe bude na podobné výzvy lépe připraveno.
Větné členy a druhy podmětu a přísudku. Připravte se s námi na přijímačky |
Ve stresu jsou i rodiče, kteří považují přechod ze základní školy na střední za životní zlom. Co jim poradíte?
Děti jsou na emocionální stavy svých rodičů velmi citlivé. A pokud rodič zvládá stres efektivně, může pro své dítě sloužit jako vzor. Dospělí se svým stresem pak mohou pracovat tak, že si ho sami dokážou uvědomit, najdou způsob, jak jej zvládnout mimo interakce se svými dětmi. Pomůže, pokud s dětmi otevřeně komunikují a ukazují jim, že stres není něco, čeho bychom se měli bát, ale něco, co lze zvládnout. Je potřeba nezapomínat, že klidný rodič je pro dítě bezpečným útočištěm. Nemusí být perfektní, důležité je, že je pro dítě přítomný a podporující.
Co určitě svému dítěti neříkat – ať už v průběhu roku před zkouškami, nebo v den D?
To, co rodiče svému dítěti říkají před zkouškami nebo důležitými událostmi, může mít skutečně zásadní vliv na jeho psychiku. Nevhodné výroky mohou dítě vystresovat, podkopat jeho sebevědomí nebo zvýšit jeho strach z neúspěchu. Doporučila bych vyhnout se radám, konstatováním či „motivačním“ proslovům, které zvyšují tlak, srovnávají dítě s ostatními, znevažují jeho snahu nebo naznačují, že jeho hodnota závisí na výkonu. Místo toho ho podporujte a ujišťujte, že jeho úsilí a klid jsou důležitější než výsledek.
Příprava na přijímačky ZDARMA: vyzkoušejte tyto aplikace a testy |
Co tedy pomůže – jaká věta, projev, gesto? Má smysl celou záležitost banalizovat? Nebo dát motivaci v podobě odměny za úspěch?
Podpořte dítě ujištěním, že na výsledku nezáleží tolik jako na jeho snaze a že jste na ně hrdí už za to, že se pokouší, protože odvaha čelit výzvám je stejně důležitá jako samotný výsledek. Povzbuďte ho klidným tónem, laskavými slovy a pozitivním přístupem, úsměvem nebo objetím a nabídněte společnou aktivitu po zkoušce jako oslavu jeho odvahy, místo aby byl úspěch podmínkou pro odměnu. Například: „Až to bude za tebou, můžeme si společně zajít na zmrzlinu nebo do kina.“
 |
Jak reagovat v případě neúspěchu, aby dítě neztratilo chuť pokračovat a vyrovnalo se s nezdarem bez následků?
Reakce na neúspěch je klíčová pro budování odolnosti dítěte a jeho schopnosti učit se z chyb. Důležité je, aby rodiče ukázali pochopení a přijetí a dokázali oddělit výkon od hodnoty dítěte. Mohou nabídnout konkrétní plán a pomoc, využít podpory učení z chyb. Pokud dítě cítí, že je milováno a oceňováno bez ohledu na výsledky, snáze se s neúspěchem vyrovná a udrží si motivaci pokračovat.
Dítě se hlásilo na elitní gymnázium, ale na přijetí nedosáhlo. Jak si neúspěch dítěte má rodič „přebrat“ sám pro sebe?
Úspěch může mít mnoho podob, důležité je, aby rodiče přijali, že cesta jejich dítěte může být jiná než jejich očekávání, a oddělili své ambice od života dítěte. I jiná než vysněná škola může nabízet spoustu příležitostí, které dítě budou bavit. Doporučuji pomoci mu najít cestu, která odpovídá jeho talentu, zájmům a osobnosti, místo aby rodiče lpěli na společenském statusu.
