Bývalého manžela jsem poznala před patnácti lety. Zamilovala jsem se na první pohled. Měla jsem krátce po maturitě a užívala si poslední prázdniny, než půjdu do práce. S kamarádkami jsme byly na koupališti a za jednou z nich přišel její kamarád. Krásný kluk, samý sval, vysoký, opálený, úžasný úsměv. Všechny holky jsme z něj byly vedle. A on to moc dobře věděl, předváděl se před námi a my mu zobaly z ruky. Tenkrát studoval v Praze vysokou školu, po prázdninách měl nastoupit do posledního ročníku.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Po prvním setkání jsme se pár měsíců neviděli, než jsem ho potkala u nás na poště. Všiml si mě, slovo dalo slovo a šli jsme spolu na pivo. A pak jsme se scházeli, kdykoliv přijel domů za rodiči. Bylo mi s ním dobře a vím, že i on byl tenkrát hodně zamilovaný.
Po vysoké nastoupil do práce v našem městě a to už jsme spolu trávili hodně času. Seznámili jsme navzájem i rodiče a všichni nás považovali za takzvanou vážnou známost. Rok po zasnoubení jsme se vzali. Bydleli jsme u Martinových rodičů. Docela to šlo, děti jsme ještě neměli a doma jsme se tak moc nezdržovali.
Nový život v Praze
Po roce manželství si Martin našel práci v Praze, bývalý spolužák mu dohodil skvělé místo a bylo jasné, že taková nabídka se neodmítá. Tak jsme se stěhovali do Prahy, sehnali jsme docela slušný pronájem a po roce jsme si na hypotéku koupili vlastní byt. Martin měl velmi pěkný plat a i já jsme si našla dobrou práci.
Ke štěstí už nám chybělo jen dítě, což taky nebyl problém. Dva roky po sobě se nám narodili dva kluci. Byla jsem s nimi doma a Martin vydělával. Nouzí jsme netrpěli, akorát jsme nefungovali jako rodina. Všechno bylo na mně, manžel byl pořád v práci. Hodně často jezdil na služební cesty, většinou do zahraničí.
Měli jsme se pochopitelně stále rádi, ale kluci svého tátu téměř neviděli. Snažil se alespoň jednou za měsíc s námi trávit víkend, občas i více dní, v létě se nám dvakrát podařilo jet k moři.
Jenže pak přišlo to nejhorší, co mne mohlo potkat. Manžel si našel milenku, je to trapně obehrané, ale byla to jeho asistentka. Trávili spolu hodně času a jednoho dne spolu prostě skončili v posteli. Byla bych ochotná mu to odpustit, ale on najednou nechtěl. Prý naše manželství je stejně jen formální, takže se raději rozvedeme. Nebral ohled na nic, ani na naše kluky, bylo jim tenkrát pět a tři roky. Šel jen za hlasem svého srdce a rozkroku.
O syny neměl zájem
V bytě mě nechal bydlet, hypotéku splácíme společně, vlastníme každý půlku. Na děti mu soud stanovil vysoké výživné, které bez řečí platí. Se svou milenkou si pronajal luxusní byt. Ani nestál o to, aby mohl vídat syny. Mně to vyhovovalo, i když mi bylo líto, že kluci přišli o tátu. Ale na druhou stranu jsem se nemusela trápit tím, že se stýkají i s exmanželovou milenkou.
Se syny nám to dobře fungovalo. Jsou opravdu zlatí, nezlobí, ve škole si na ně nestěžují. Já chodím do práce, odpoledne je vyzvednu ve družině a často mi pomáhá i moje maminka, která je v důchodu. Od exmanžela občas klukům přišel pohled k narozeninám (někdy taky zapomněl), na Vánoce jim posílal drahé dárky, ale jinak jsem o něm vůbec neslyšela.
Nedávno se to ale změnilo. Martin mě kontaktoval, že by prý chtěl napravit všechny křivdy a že by se se syny rád vídal. Pochopil, jakou udělal chybu, když je od sebe odstřihl a chtěl by to změnit. Dozvěděla jsem se, že svou milenku si vzal a bohužel se jim nedaří mít dítě, několikrát už potratila a tehdy nejspíš Martinovi došlo, že jiné děti asi mít nebude. Probudila se v něm prý otcovská láska.
Synové otce nesnášejí
Nebyla jsem z toho nadšená, ale co jsem mohla dělat. Je to kluků táta. Mají právo se spolu vídat. Nemohu ho vyškrtnout z jejich života. A i kdybych to chtěla, on by to prosadil soudně. To mi řekl.
Takže jsme se domluvili, že se s ním kluci setkají, zpočátku u toho budu i já a pak jednou budou s ním sami, na víkendy, na prázdniny. První setkání dopadlo, jak jsem očekávala. Kluci na svého otce zírali dost nedůvěřivě, nevěděli, kdo to je, moc toho nenamluvili a asi po půl hodině, když dojedli zmrzlinový pohár, se mě zeptali, kdy půjdeme domů.
Nepovedlo se ani první, ani druhé, ani další setkání. Kluci mu prostě nevěřili, doma mi řekli, že se jim vůbec nelíbí a že už se s ním nechtějí setkávat. Když jsem to řekla Martinovi, obvinil mě, že je doma proti němu navádím a oni se pak takhle chovají. Přitom to vůbec nebyla pravda, naopak. Kluky přesvědčuji, že jejich táta je fajn chlap, že jim s ním bude dobře.
Manžel mě dal k soudu a ten nařídil, aby se synové s otcem viděli každý druhý víkend. Byla to katastrofa, odjížděli s hysterickým pláčem a ještě v sobotu mi je přivezl zpátky. Za 14 dní totéž. Exmanžel mi řekl, že to takhle nenechá, že to není možné, aby to tímto způsobem dál pokračovalo. Po Novém roce mám předvolání k soudu. Bojím se, co bude. Vyhrožoval mi, že požádá o střídavou péči, aby si kluci na něho rychleji zvykli.
Mirka
Názor odborníka: Pokuste se vztah synů s otcem obnovit
Milá Mirko, chápu, že váš vztah k exmanželovi je komplikovaný a stejně tak vztah vašich synů k němu. Je těžké ho obnovit, když se tak dlouho nevídali.
Vztah s otcem je ale pro jejich život důležitý a rozhodně má smysl pokusit se ho postupně obnovit. Chce to čas a trpělivost, synové by se s manželem měli vídat postupně, zpočátku s vaší přítomností, později samostatně, ideálně za nějakým účelem – návštěva kina, plavání apod.
Střídavá péče z ničeho rozhodně vhodná není. Exmanžel by měl pochopit, že vztah nelze vykouzlit za dvě tři setkání a že se vlastně se svými syny poznává od začátku. Přemýšlet by měl také o tom, jak to se syny myslí do budoucna – pro děti je velmi zatěžující, když rodič střídavě funguje a střídavě zmizí.
Vy tomu můžete pomoct tak, že se s jejich obnoveným vztahem smíříte, přijmete ho a syny ve vztahu s otcem podpoříte. Děti někdy mívají po rozvodu rodičů pocit, že když se těší k jednomu, zraňují tím druhého. Dejte jim tedy jistotu, že je v pořádku, aby se s otcem vídali a užili si to. Zbytek už je na nich a na otci.
Je to dost citlivá situace, takže by nebylo od věci poradit se s dětským psychologem, pomůže vám najít nejvhodnější postup.
Milena Nováková, Psychologie.cz
