Vždy jsem byla přesvědčená, že období, kdy se ženě narodí dítě, je tím nejkrásnějším v jejím životě. Splnil se jí sen, dala život svému dítěti a v klidu a pohodě si užívá mateřství. Můžete si myslet, že jsem to viděla hodně naivně, ale nikdy jsem nepochybovala o tom, že by to mohlo být jinak.
Na dítě jsem se moc těšila, bylo počato z lásky a oba s manželem jsme byli šťastní, že se narodí. Pochopitelně jsem věděla, že každý den nebude jako procházka růžovou zahradou, byla jsem připravena na únavu, nevyspání i změnu dosavadního způsobu života.
Ovšem to, co poslední měsíce prožívám, jsem si nedokázala představit ani v těch nejčernějších snech. A stačilo k tomu málo: manžel přišel o práci a najít si novou se nesnaží.
Seznámili jsme se díky práci
S Honzou jsme se poznali díky společné profesi. Oba jsme pracovali v reklamní branži, on jako grafik, já jako obchodník. Byli jsme zaměstnaní v konkurenčních agenturách. Na jedné party jsme se do sebe zamilovali, pár let spolu žili, když uzrál čas, rozhodli jsme se založit rodinu a vzít se. I když jsem měla v práci docela velké úspěchy, mít dítě pro mě bylo mnohem důležitější.
To Honza se v práci až tak dobře necítil, práce grafika ho poslední dobou neuspokojovala. Vždy ji bral jen jako mezistupeň k něčemu "většímu". Často měl pocit, že plýtvá svým talentem. Toužil být velkým umělcem. Bohužel jeho nespokojenost se brzy projevila i na jeho práci. Těsně před mým porodem se po domluvě se šéfem rozhodl skončit. Dostal sice velké odstupné, ale novou práci neměl.
Na mateřské jsme byli dva
Narodil se nám Honzík. Je to naprosto úžasné, klidné dítě. První týdny jsem si mateřskou neskutečně užívala, byla jsem šťastná, že nejsem sama, velký Honza byl pořád se mnou a moc mi pomáhal. Střídali jsme se při všech pracích v domácnosti i při lítání kolem malého.
Manželova pomoc a jeho neustálá přítomnost sice byly milé, ale po několika týdnech jsem začala být nervózní. Honza se choval, jako kdybychom snad měli být s dítětem doma oba dva, ovšem jen za jedny peníze. Ty z odstupného se brzy utratily a on se k hledání další práce příliš neměl.
Kdykoliv jsem na to narazila, rozhovoru se snažil vyhnout, nebo mě uklidňoval, ať se nebojím, že po něm vždycky někdo skočí. Občas odpověděl na inzerát, došel na pohovor, ale nikdy z toho nic nebylo. Jen neustále mluvil o tom, jak byl v reklamce jeho talent zneuznaný, že musí dokázat něco většího. Co to mělo být, ale nikdy neřekl. Sem tam také mluvil o tom, že by mohl učit.
Do práce jsem šla nakonec já
Když mi skončila mateřská, Honza stále žádnou práci neměl. Žili jsme jen z peněz, které jsem dostávala já a postupně jsme utráceli i úspory. Už jsem začala být zoufalá, manžel mi sice doma i s dítětem hodně pomáhal, ale dál už nic.
Nakonec jsem to nevydržela a nabídla v práci, že bych jim mohla občas vypomoct. Moje šéfová byla nadšená, ani jsem takový zájem nečekala. Nejdříve jsem pracovala jen pár hodin týdně, pouze na přivydělání, abych nemusela být dlouho bez malého. Přeci jen se mi stýskalo a pořád jsem doufala, že to Honzu trkne, když uvidí, že já se snažím a on nic. Jenže s ním to ani nehnulo. O Honzíka se sice skvěle postaral, pohrál si s ním, nakrmil ho, šel na procházku, ale to bylo všechno, práci si nehledal.
Jsem nešťastná
Je vám jistě jasné, kam to dospělo. Vrátila jsem se do práce na plný úvazek a Honza je doma na rodičovské. Já vydělávám a on se stará o dítě. Nouzi o peníze nemáme, ale já velmi trpím. Tak moc jsem se těšila na to, že budu doma s malým, budu se o něj starat, hrát si s ním, sledovat, jak roste, místo toho jsem celé dny v práci a Honzík mě skoro ani nezná. Manžel se mu sice maximálně věnuje, ale to je všechno, co doma udělá. A když malý spí, jen si něco kreslí a tvrdí mi, že pracuje na své nové kariéře.
Každý den, když přijdu z práce obtěžkaná nákupy, čeká mě doma ještě plno uklízení a vaření na druhý den. Původně se měl o domácnost i Honzíka starat manžel, tak zněla naše domluva, když jsem se vracela do práce, ale dlouho to nevydržel. Postupně to zase přešlo na mě.
Už nevím, jak dál. Manžela začínám nenávidět za to, jak kvůli němu musím žít. On si vůbec neuvědomuje, jak je sobecký, jak mě připravil o nejkrásnější léta se synem. Bojím se, že už to dlouho nevydržím.
Názor odborníkaMuž na rodičovské dovolené, ještě před pár lety u nás cosi téměř nepředstavitelného, dnes jedna z alternativ, k níž se uchyluje zhruba 1 až 2 % dvojic. Z hlediska dítěte nejde o nic, co by je mělo jakkoli traumatizovat. Běžný muž záhy zjistí, že i malé dítě je tvor poměrně odolný a relativně snadno omyvatelný. Sice je nenakojí, ale ani hlady je zpravidla skonat nenechá. Větší paseku však může netradiční rozdělení rolí nadělat mezi partnery. Zvláště, když se muž začne chovat jako pomyslný "včelí král" a ženě velkoryse ponechá pouze roli nakupujícího, vařícího a poklízejícího "trubce". Sylvin manžel je však navíc muž lenivý, bloudící houštinami svých zdánlivých talentů, aniž by se je snažil uplatnit v tak přízemních činnostech, jakými je například obživa rodiny. Pokud nechce, abyste byla od synka zcela odstavena, pak byste se po příchodu domů měla věnovat především jemu a nikoli sporáku. Ultimáta sice nepomohou, hlad však někdy dokáže pravé divy. Asi byste jej ale měla varovat, že žádná žena není s to žít trvale s mužem, který se ani nesnaží práci nalézt. A že vy rozhodně nebude tou výjimkou potvrzující pravidlo. |
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 7. února 2011. Anketa je uzavřena.
