zaměstnat nějakého pomocníka na statek a nekompromisně vyžadovat po sestře jeho zaplacení. Má majetek a tím pádem i povinosti k němu.

To je celé o tom, že péče o rodiče není o vděku... Vděk dostává sestra za nic.

O rodiče se staráme, protože chceme, aby byli šťastní. Co vidím na svém okolí, skoro vždy jeden ze sourozenců dělá víc.

Otázka je jednoduchá: chce někdo z rodiny to hospodářství?

redakce uz stareho pana odepsala, klicova slova pod clankem: Témata: Poraďte mi, Příběhy čtenářů, smrt

Kdybych byla ve stejné situaci, vzala bych si tátu k sobě nebo zajistila domov podle toho, co by mu víc vyhovovalo. Statek, polnosti i les bych prodala. Tohle je cesta do pekel...

Já taky, ale nezapomeňte že do prodeje vám bude zasahovat otec, který za svého života nedovolí nic prodat, neboť je z generace, která na majetku lpí. takže byste byla v patové situaci.

Nejlepší by bylo vyřešit, aby bylo méně povinností. Prodat zvířata, dům, hospodářství apod.

Tátu k sobě, semotamo něco třeba zvládne a nebude si připadat sám. Pozemek prodat, anebo ještě lépe pronajímat (což by mohl vzít dobře i otec) mladé rodině, těch, které chtějí hospodařit, je docela dost si myslím.

Bože. Prodám statky, otce si vezmu domů a z těch peněz zaplatím pečovatelku. Popřípadě se vyprdnu na práci a postarám se sám.

Jak prodám? Ten otec není nesvéprávný a vše vlastní - dům i hospodářství i zvířectvo. Především musí chtít on.

Zrusit hospodarstvi a najmout pecovatelku, co tam kazdy den dojede a postara se o hygienu. Obedy se daji objednat od rozvazkove sluzby.... a pani tam muze zajet podle casu mrknout, zda je vse v poradku.

Ano, a pokud nebudou otci stačit peníze, tak dcery doplácet, ale obě, ne aby se ta, co se nestará, tomu chtěla vyhnout.

Ano to jsou přesně ty situace, kdy mladí obejdou, každý si život zařídí po svém, nejlépe si postaví taky dům, a pak se řeší co s nemohoucími rodiči a barákem.. Běžná situace, kterých je kolem tisíce. Dříve se grunt/statek dědil, lidi byli rádi, že mají kde bydlet.. Dneska se každý zařídí po svém a pak se diví, že rodiče potřebují pomoc, a musí se řešit co dál..

Dřív prostě lidé ty možnosti neměli, tak žili jediným způsobem, jak se dalo. Dneska možnosti jsou a je jasné, že si každý vybere, co mu víc vyhovuje. Jasně, jednou ta starost o staré rodiče přijde a pak se to řešit musí. Ale obětovat preventivně celý život něčemu, co vám zase tak moc neříká? Trápit se dřinou na statku, když k tomu fakt nemáte vztah? To je cesta do pekel.