Příběh Beáty Kamarádčina proměna
Mám (nebo jsem spíš měla) celkem dobrou kamarádku, která se od nás z vesnice odstěhovala před nějakou dobou do velkoměsta. Tehdy jsem byla dost smutná, že o ni přijdu, na druhou stranu jsem na ni byla nesmírně hrdá a držela jí palce, protože takový velký restart po čtyřicítce není jen tak.
Ona si ale chtěla splnit sny, bývalý manžel jako typický balík jí dával pěkně zabrat a měla toho prostě u nás už plné zuby... A s ohledem na to, že i její dcera se odstěhovala do Prahy, toužila vyrazit za novým životem právě tam. Obrečela jsem loučení, ale zůstaly jsme v kontaktu.
Psaly jsme si a volaly, takže jsem věděla, že se brzy poté, co na novém působišti zakotvila, objevil na scéně i nový muž. „Je úžasný!“ hlásila mi nadšeně. A hned druhým dechem smutnila: „Jenže já vypadám jako nějaká šmudla, samá vráska, laciné hadry, nevydrží se mnou ani týden!“
Tehdy jsem se ještě smála, přišlo mi, že žertuje, protože vždy vypadala dobře, sebevědomí jí nechybělo, a hlavně neměla potřebu si na nic hrát. Jenže ten nový život ji asi dost změnil... Pána zdárně ulovila a od té doby mi volala a psala méně.
Chápala jsem to, zamilovala se, dávala veškerý čas jemu. Opravdu jsem jí to přála, je přece fajn holka, která si zaslouží něco hezkého. Sledovala jsem ji aspoň na sociálních sítích, kam přidávala různé fotky. Záhy mi ale přišlo, že už to není ona.
Najednou měla dlouhé vlasy, zjevně prodloužené, na rukou jí zářily nepřirozeně špičaté drápy, oči jí skoro nebyly vidět pod nánosem umělých řas. Do pusy si musela nechat něco napíchat, vypadala jako kačer, a i její šatník „normální ženské“ se kamsi ztratil.
Na fotky jsem koukala s mírným znechucením, i když jsem musela uznat, že jí to sluší, vypadala skutečně o dvacet let mladší. No jo, to jsem ji však ještě neviděla v reálu... „Přijeď! Budu se vdávat! Musíme to oslavit!“ zavolala mi nečekaně a já, zase celá dojatá tou novinkou, jsem si hned rezervovala lístek na vlak.
TEST: Jakou máte roli mezi kamarádkami? |
Na nádraží jsem marně vyhlížela svou kamarádku. Místo toho se přihrnula cizí ženská a začala mě objímat. Bohužel to byla ona, skrytá pod nánosem dalších vylepšení. Nevydržela jsem to, a když jsme se usadily u sklenky, zeptala jsem se jí, proč tohle dělá.
Snažila jsem se jí naznačit, že vypadá jednoduše šíleně, obzvlášť poté, co jí během večeře upadly do jídla umělé řasy a z hlavy jí trčel pramen tak nápadně přilepených umělých vlasů, že to muselo být vidět i za rohem. Na sobě měla tričko s výrazným logem slavné značky, ale čouhaly z něj nitě a celkově mi připadalo ušité tak, že to musel být fejk.
„To je moderní, ty to nepochopíš,“ mávla rukou má kdysi kamarádka, toho času laciná šmudla, která se zjevně pokoušela zapadnout někam, kam nepatřila. Jsem opravdu chápavý a tolerantní člověk, a tak jsem se jí i přesto, že mě urazila, pokoušela naznačit, že je zkrátka vidět, že všechna vylepšení podstupuje asi ne ve zcela top zařízeních a podle toho to i vypadá.
„Bohužel nekradu a fakt to něco stojí. Ale musím se mu přece líbit, tak do sebe investuju vše, co vydělám. Pořád je to teda málo, ale snažím se,“ mrkala na mě povzbudivě, až jí upadl další trs řas. Pochopila jsem, že je marné jí promlouvat do duše. Zbláznila se a chce vypadat strašně, vlastně pardon, moderně, a já to nezměním.
Přiznám se však, že mě to mrzí. Kdyby ji potkal kdokoliv od nás z vesnice, pukl by smíchy. Ale ono je to spíš k pláči. Co když půjde někam na další „vylepšení“ a bude vypadat ještě hůř, nebo to bude mít i zdravotní následky? Mám o ni zkrátka strach a vážně to nepíšu proto, že bych jí snad záviděla. Opravdu není co.
Beáta
Co by měla Beáta dělat? Hlasujte v anketě na další stránce.
