Nikdy mne nenapadlo, že se budu se svým problémem svěřovat v ženském magazínu. Ale když jsem si přečetl pár příběhů, které zde zveřejňujete, pochopil jsem, že možná právě tady u vás najdu radu a pomoc.
Jmenuji se Jirka, je mi 35 let. S přítelkyní, se kterou žiji už deset let, máme tři děti. Martina je už sedm let doma. S nejmladší dcerou je teď na rodičovské. Rodinu tedy živím já. Pracuji prakticky od nevidím do nevidím, abychom nemuseli děti šidit. Ještě donedávna jsem měl dvě práce, dařilo se mi nosit domů docela slušné peníze. Naštěstí děti jsou ještě malé, takže moc velké nároky nemají. A za dva roky snad Martina nastoupí zase do práce.
Martina propadla on-line hře
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
I když kdoví, co bude za rok za dva. To je právě ten důvod, proč jsem se rozhodl svěřit. Martina totiž propadla internetu a nějaké počítačové hře. Sedí u počítače celé hodiny, přestává se starat o děti i o domácnost. Tedy ne že by se vůbec nestarala, najíst jim dá, jde s nimi i na chvíli ven, něco málo nakoupí, ale všechno rychle odbude, aby zase mohla sedět u počítače a hrát tu svou hru.
Nejdřív jsem to bral jako rozmar ženy, která je sama doma jen s dětmi a chce se rozptýlit. Nic jsem jí nevyčítal. Dokonce jsem se i kolikrát zeptal, jak se jí v té hře vede. Chtěla mě taky zapojit, jenže já na to nemám čas a hlavně mě to vůbec nebaví.
Martina ale už té hře propadla natolik, že se přestává stýkat i se svými kamarádkami. Prý má nové přátele v té své on-line hře, tvoří tam nějakou virtuální rodinu a dokonce má i on-line manžela. Tomu už jsem přestal rozumět. Když se mi s tím svěřila, řekl jsem, jí že je závislá a měla by se vzpamatovat, že to přece není úplně normální, aby kvůli tomu všemu zanedbávala rodinu. Hrozně jsme se tenkrát pohádali. To bylo někdy vloni v prosinci. Udělal jsem jí žárlivou scénu, že nepotřebuje žádného on-line manžela, když má mě.
Martina se stýká s on-line manželem
Její odpověď byla jednoznačná. Se svým on-line manželem se sešla a strávila s ním Silvestra a pak ještě týden na horách, bez dětí pochopitelně. Je prý do něj hrozně zamilovaná. Občas se spolu schází dál. Prý jestli se mi to nelíbí, tak můžu jít, že ona mě nedrží. Když jsem se jí ptal, jestli chce žít s ním, tak mi odpověděla, že neví, že uvidí, co čas přinese. On je prý ženatý a o rozvodu nemluví.
Já nechci rodinu opouštět. Nedovedu si představit, že bych nebyl s dětmi. Navíc poslední dobou Martina té své hře propadala natolik, že už se o domácnost i o děti přestává úplně starat. Pustil jsem jednu práci, chodím domů dřív, nakupuji, starám se o děti, uklízím, vařím. Ona jen sedí u počítače a hraje a okolní svět nevnímá.
Mám strach, co s námi bude dál. Nevím, jestli bych neměl požádat o pomoc její rodiče, na svého tátu vždycky docela dala. Oni vůbec nic nevědí, co se u nás doma děje. Bydlí 150 kilometrů daleko a stýkáme se intenzivněji většinou jen v létě, když u nich trávíme na chalupě s dětmi prázdniny.
Mluvil jsem o ní s její nejlepší kamarádkou, která mi volala, co se s Martinou děje, že jí nezvedá mobil, ani neodpovídá na esemesky. Všechno jsem jí vylíčil, slíbila, že jí domluví, ale nemělo to vůbec žádný smysl.
Poslední dny to u nás probíhá v relativním klidu. Já jsem si zakázal jí cokoliv vyčítat, bavíme se normálně, ale já pořád kolem nás cítím ty nevyřešené otázky. Bojím se začít mluvit o jejím on-line manželovi, bojím se jí říct, aby té hry nechala a vrátila se do reality. Bojím se všeho, co by vedlo k našemu rozchodu. Nechci přijít o děti.
Jirka
Názor odborníka: Prioritou by měl být váš společný čas
Milý čtenáři, je vlastně smutné, že podobnou otázku musíte směřovat do ženského časopisu. Jako kdyby muži podobné problémy neřešili. Tím spíš si cením, že jste se do toho pustil.
Kladete mi dvě otázky, které samozřejmě souvisí. Jak zacházet s nevěrou. Což je samo o sobě těžké a nejsem v tomto směru příliš zastánce kompromisních řešení. Vaše žena skutečně není schopna se okamžitě rozhodnout, ale že by to prostě přešlo, nemyslím.
Otázka druhá se týká on-line závislosti a tady bych byl jednoznačně přísnější. U všech závislostí platí, že je člověk zpravidla začne opouštět až pod tlakem okolí. V krajním případě je vhodné požádat o pomoc okolí, ale rodiče ženy bych informoval až po vyčerpání ostatních možností - přece jen by to mohlo narušit už tak chatrnou důvěru ve vztahu.
Za zamyšlení stojí i původ manželčina chování. Spekuloval bych o souvislosti s vaším přetížením: při dvou zaměstnáních jste nejspíš moc času na sebe neměli. Pokud je sedm let doma, je pochopitelné, že se někde potřebovala vyžít. A paralelní život ve virtuální realitě mohl být zpočátku nejjednodušší a nejbezpečnější varianta. Takže, pokud spolu zůstanete, jednoznačnou prioritou by měl být i váš společný čas.
MUDr. Tomáš Rektor, Psychologie
