No... Tak řekněme si to rovnou. Pro pana otce a jeho bezdětnou manželku je to nejjednodušší způsob, jak přijít k dítěti. Nic víc v tom není.

Ja vidim nohu mezi dvermi, pretahovani o syna, zamerne rozmazlovani ditete, zkratka sama negativa. Pryc od toho.

Nejjednodussi reseni jeste nikdo nenavrhl? Rict 'promin, on vlastne neni tvuj, ja ti tehdy lhala.'

A je vyreseno.

Tomu pravděpodobně dotyčný neuvěří a v žalobě na určení otcovství mu to nezabrání.

Sice ho nezná ale bude z něj mít radost. Žít jen s mámou není žádný terno.

„Táta“, co si vzpomene na láskyplné otcovství po šesti letech od synova narození, to ani v nejmenším není žádné terno.

A pravděpodobnost, že tenhle člověk a jeho žena, jejíž touha po mateřství zůstala nenaplněna, přinese do života odrostlého dítěte radost a nikoliv jen chaos a obtížně zvládnutelné konflikty, není příliš velká...

To, že dotyčný šest let(!) existenci syna ignoroval a nyní se mu chce po letech nacpat do života, o tom člověku, o jeho představách o rodičovství a o jeho schopnosti být tomuhle dítěti dobrým otcem hodně vypovídá a není to nic hezkého...

Z uvedené historky se zdá, že paní byla na výchovu a péči o syna sama i po finanční stránce, z čehož vyplývá, že otec nejspíš není uveden ani v rodném listu dítěte.

Pokud to tak je, nemá zatím tenhle dárce spermatu na dítě právo ani morální, ani ze zákona. Bude muset tedy nejprve podat žalobu o určení otcovství a pokusit se o svých rodičovských právech přesvědčit soud.

Soud bude zcela jistě zvažovat, jaký přínos nebo negativa na psychiku dítěte přinese tenhle náhlý zájem o rodičovství po dlouhých šesti letech.

Jak už tu někdo psal, u soudu se nepochybně bude řešit i výživné dítěte, a to zpětně, čili od jeho narození.

Tohle všechno bude v ČR pravděpodobně trvat léta. V tomto případě je to jedině dobře, protože čím bude syn starší, tím lépe dokáže situaci pochopit a tím menší škody na jeho psychice tenhle velmi opožděný zájem „otce“ způsobí.

U staršího dítěte už bude soud zohledňovat i jeho přání, takže si syn bude moci do značné míry sám určit, zda a jakým způsobem chce svého biologického otce, který se až do jeho šesti let o něj nezajímal, pravidelně vídat a pokusit se navázat s ním nějaké důvěrnější vztahy.

A určitě by to alespoň zpočátku neměl být běžný a standardní „styk s otcem“, jelikož dítě dotyčného dárce spermatu nezná a je to pro něj zcela cizí muž. Takže styk bude probíhat v přítomnosti matky, možná i psychologa.

Tak po právní stránce máte nepochybně pravdu, ale co se na to kouknut z hlediska profitu pro toho malého? Tj chci tím říct že pokud jeho máma řekne "odejdi a už se nevracej", tak na to má právo, ale možná to nebude úplně takhle černobílé/nejlepší (jak to spousta lidí v této diskusi - a Vás nevyjímaje - předvádí). Já bych se spíš zkusil nestranně zamyslet jak z nastalé situace z hlediska výchovy toho kluka vytěžit maximum.

Odpovědnost za důsledky radovánek musí chlap umět přijmout. Odsuzuji za to Václava Havla (potrat) i tady bývalého přítele (potrat nebo nezájem).

Nemusí. Proč by musel. Bylo by hezké kdyby přijal. Ale rozhodně nemusí.

Tak nejdřív zpětně doplatit alimenty a pak se dá o něčem bavit. Právo otce na dítě by nemělo být nadřazeno právu dítěte na patřičné hmotné zabezpečení.

Pane bože co jsme za neskutečně ubohou společnost co chce prodávat děti a kupovat vztahy. To opravdu všem jde jen o peníze. O to dítě nikomu v diskusi. To je extrémně smutné.

pizingerová?