S manželem jsme se vzali před sedmnácti lety. Pocházím z vesnice, mí rodiče jsou takoví normální, obyčejní lidé. Maminka pracuje jako prodavačka a táta je truhlář. Vyrostla jsem ale v rodině plné lásky, rodiče by se pro mě a bratra rozkrájeli. Po maturitě jsem chtěla pryč, doma mi bylo těsno. Navíc starší bratr si domů přivedl nevěstu a část domu si předělal pro svou rodinu. Je také truhlář, potatil se.
Provdala jsem se do „nóbl“ rodiny
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce či v partnerské poradně, nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Našla jsem si práci ve větším městě a seznámila se s Markem. On je jedináček a na rozdíl ode mě pochází z dost bohaté rodiny. Otec byl prý kdysi vysoce postavený funkcionář, po revoluci dokázal využít svých styků a znalostí, i peníze udělaly své. Markova matka snad dokonce ani nikdy pořádně nepracovala. Je dost namyšlená a zpočátku mi dávala najevo, že si vedle svého syna představovala někoho úplně jiného.
Nakonec se se mnou museli smířit. S Markem jsme se měli hodně rádi, a když jsem pak otěhotněla, vzali jsme se. Nastěhovali jsme se k rodičům do vily. Je opravdu hodně velká, dokonce tam jeden byt ještě pronajímají. Rodiče bydleli dole, v prvním patře nájemníci a ve druhém my.
Narodila se nám holčička Verunka. Tchyně se úplně proměnila, byla z holčičky naprosto hotová. Prý toužila ještě po dceři, ale už se jí nepodařilo znovu otěhotnět. Do vnučky se úplně zbláznila. A i díky ní mě konečně vzala na milost. Verunka byla ke všemu krásné a hodné dítě. Tchyně mi hodně pomáhala, tedy především s dcerou, hlídala ji, chodila s ní na procházky. Využila každé příležitosti, kdy se s ní mohla pochlubit.
Manželství jsem zachraňovala otěhotněním
Prožívali jsme krásné roky. Jenže to netrvalo dlouho, s manželem jsme se začali odcizovat. Zjistila jsem, že mě podvádí. On se přiznal, ale slíbil, že to ukončí. Jenže už to mezi námi leželo jako stín, snažila jsem se mu odpustit, ale ani z jeho strany jsem necítila velký zájem o mě. Sice ublížil on mně, ale spíš já se snažila, aby se náš vztah vrátil do doby, kdy bylo všechno v pořádku. A nenapadlo mě nic jiného, než ho zalepit dalším dítětem. Manžel nechtěl, přesvědčovala jsem ho tak dlouho, dokud nesouhlasil.
Podařilo se a před osmi lety se nám narodil syn Matouš. Z rodiny jsem se na něj ale těšila jen já. Manžel mi, když jsem mu řekla, že jsem těhotná, odvětil, že to je moje věc, ať si pamatuju, že on dítě nechtěl. Tchyně mi řekla, že jsem se zbláznila, jak jsem to mohla Verunce udělat? Vždyť se teď bude muset se sourozencem o všechno dělit a to ona (babička) rozhodně nepřipustí. Jediná Verča se na sourozence těšila a vlastně i já. Mezitím zemřel tchán, který také projevil zájem o druhé vnouče.
Matouš pochopitelně, jak jsem se naivně domnívala, díru v našem manželství nezalepil. Manžel ještě ke všemu tchyni řekl, že byl k jeho zplození mnou donucen, že on další dítě nechtěl. Naše manželství už dávno nestojí za nic. Žijeme vedle sebe jako dva cizí lidé. Já se nestarám o to, co manžel dělá, on se nestará o mě a syna. Zajímá ho jen Verča. Když jsem se ho ptala, proč tedy spolu dál jsme, řekl mi, že by jeho matka nepřipustila, aby se její jediný syn rozvedl. Co by tomu řekli jejich přátelé. On na svou matku čím dál víc dá. Je u ní prakticky po celou dobu, kdy přijde domů, u nás doma se zdržuje jen, když jde spát.
Syn tak vyrůstá v rodině, kde ho miluje jen máma a občas se mu věnuje i starší sestra. Jenže ta je teď ve věku, kdy má jiné priority než malého brášku. Ale aspoň mu nedává najevo nezájem jako jeho otec, nebo ho přímo neodmítá, jako jeho babička.
Rodiče chtějí, abych se vrátila
Jsem z této situace naprosto zoufalá. Matouš je přitom tak milý kluk, skromný, tichý, určitě cítí ten nezájem ze strany otce i babičky. Já se s ním o tom nechci bavit, abych ho tím zbytečně netrápila. Po jeho narození mi hodně pomohli a i teď stále pomáhají moji rodiče. Kdykoliv jsem potřebovala, byli po ruce. Svěřila jsem se jim, jak to u nás je. Naši mi nic nevyčítají a hlavně chápou, že syn za nic nemůže. Také nedělají rozdíly mezi vnoučaty.
Velkou oporou je pro mě i můj bratr s rodinou, už mi sám několikrát nabízel, ať se na všechno vykašlu a vrátím se k nim domů. Pro mě i děti tam je místa dost. A já o tom začínám čím dál víc uvažovat. Jenže je tady problém v tom, že Verča by se se mnou určitě odstěhovat odmítla. A i kdyby náhodou souhlasila, bude problém s manželem. On bude stoprocentně proti, aby se odstěhovala. A já se tak bojím, abych o ni nepřišla.
Dáša
Názor odbornice: využijte laskavé zázemí Vaší rodiny
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Dášo! Hledáte nejlepší ze špatných řešení. Jak asi sama tušíte, žádná z variant není ve skutečnosti něco, co by Vás naplňovalo radostí. Oceňuji, že jste schopna být milující matkou oběma svým dětem. Přemýšlíte o nich, snažíte se respektovat jejich vývojové potřeby. Popisujete, jak se trápíte tím, že se babička ani táta nejsou příliš ochotni věnovat synovi, ač by to tolik potřeboval.
Okolní lidi nezměníte, ač byste si to možná přála. Vy sama můžete pracovat na tom, jak se dětem věnujete. Je však také možné, že to již víc nejde, že jste na svém maximu. Nezdráhejte se využít výhody laskavého zázemí Vaší primární rodiny, matky a otce, jakož i Vašeho bratra, který nabízí azyl u sebe doma. Nemusíme hned uvažovat o stěhování, nebylo by však od věci tento bezpečný azyl využívat. Váš syn pozná normálně fungující, zdravou a láskyplnou rodinu a Vy si třeba na chvíli oddechnete, že není vše jen na Vás.
Když bude Váš bratr ochoten, může s Matoušem podnikat věci, co by klučíka v jeho věku zajímaly – bude zde fungovat jako dobrá mužská autorita.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 13. března 2017. Anketa je uzavřena.
