Pokud nejsou děti - vždy trpící rozvodem - i když si rodiče nedělají naschvály, tak je na místě "rozvod z rozumu".

Vlastní zkušenost ... trpká .... sic jsem důvody pochopil, nebylo mi to lhostejné ....

Furt to říkám. Sestěhovat se k sobě hned, jak je to jen možné. Jinak je to ztráta času. Uteč holka, dokud je čas. A když by se ukázalo, že tě má fakt tak rád, jak říkal. Tak mu to dojde a starý nábytek bude do druhého dne ve sklepě.

Přiběh dokazuje, jaké jsou obrovské duševní, morální a sexuální rozdíly mezi ženami v době evoluční, to je heterosexuální a v době degenerativní, to je době Feministické a LGBTI totality.

Chudáci děti takovýchto žen.

To učí náš pan učitel Ing. L. Balvín už víc než 40 let. Podle vzoru Sokrata, Konfúcie, Mojžíše, ježíše, Husa, komenského, Štúra a dalších evolucionistu

No, tak Mošeho bych do toho nepletla vůbec, ten s tím nemá společného vůbec nic.

Husův vztah k ženám se příkře změnil až někdy kolem jeho třicítky, s kněžským svěcením (až pak začal preferovat panenský a vdovský stav nad manželským a vykládat věci typu, že manželku je možno zbít, když je "neposlušná", ale je třeba, aby moc nekřičela, protože co na to sousedé...).

Na jedné straně bych řekla, že po pouhém roce soužití se dá ještě spousta věcí "odladit a sladit" (denní rutiny, péči o domácnost...). Ještě je tam docela velká vůle.

Na druhé straně: pokud jsou ti lidé opravdu navzájem "neslučitelní", tak je zase možná namístě zvážit, zda to neskončit "včas", hlavně když jde o lidi docela mladé, navzájem se netrápit a dát každý sobě i tomu druhému možnost druhého startu.

No, fakt nevím.

Mě by vadilo, že bydlím ve skanzenu po tchýni. Bydlet v prostředí, které se mi nelíbí a nesmět ho změnit je ubíjející.

Jak jste si ho naučila, tak ho máte. Kamarádství bez zodpovědnosti se sexem kdy si řekl... To se asi po letech blbě předělává. Ještě když je strašně důležité co by řekla maminka.

Není žádný důvod s ním zůstávat. Každý další den v takovém vztahu, je ztracený den. Pryč od něho.

Aha, Petříček málo vydělává a tráví moc času doma.

Kdepak, Petricek je mamanek na dalku.

Já vám neví, po čteních takových a podobných článků mám vždy pocit, že tohle je druh lidí, kteří si prostě nevědí se svým životem sami rady, udělají hodně chyb a když příjde zúčtování, pak mají potřebu to všude ventilovat a stěžují si, že zodpovědnost za jejich neštětstí má snad někdo jiný.

Při čtení takových článků se těším na vymření lidstva, až se budou muži vyhýbat ženám jak čert kříži a nebudou se holedbat počtem zářezů, ale léty celibátu. Ono to tak vlastně už je dnes.

Pryc od nej. Lakomci jsou hrozna sorta.

Jo, ta lakomost mi tam z toho také trčí nejvíce. Ty ostatní potíže mi připadají řešitelné.

Kdysi mi máma vyprávěla, jak jako mladičká zažila, že ji chlapec pozval do kavárny. Dostavil se číšník, chlapec objednal dvě kávy. Číšník se otázal, zda se šlehačkou. Máma nadšeně kývla, chlapec povytáhl obočí a po číšníkově odchodu měl jakési řeči. Na další rande už máma zvědavá nebyla. Když jsem byla v pubertě, říkala mi: "Jak je lakomej, honem pryč."

Ne, nejsem na peníze. Vím, že někdy prostě nejsou. Ale když je nemám, nezvu svůj "objev" do kavárny, ale třeba na procházku po nábřeží. Anebo řeknu rovnou něco jako: "Hele, jsem chudý jak kostelní myš, jdeme do kavárny, ale máme jenom na sodovku." V tom může být i něco romantického.

Problém těchto článků je v tom, že slyšíme jen jednu stranu. Jestli do něho stále hučí, že je něco špatně. Tak možná už jí přestal poslouchat. Takže vlasně nic nevíme. Ale nám je to jedno, náš život to není. Moje rada. Udělej to jak to cítíš.