Moje mladší sestra má na první pohled krásný a bezvadný život. Je jí pětatřicet, má hodného manžela, dvě dospívající děti, pěkný dům a dobrou práci, která ji baví, ale zároveň jí poskytuje dost volného času. Na první pohled jí nic nechybí. Možná právě proto mě dlouho ani nenapadlo, že by mohla mít nějaký problém.
Poprvé jsem si něčeho zvláštního všimla asi před rokem na rodinné oslavě. Sestra tehdy vypila nepočítaně skleniček vína během odpoledne a večer už byla dost hlučná a nepříjemná. Říkala jsem si ale, že se prostě jen baví a po dlouhé době si trochu vyhodila z kopýtka. Jenže podobné situace se začaly opakovat častěji.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Definitivně mě to zarazilo letos na společné krátké jarní dovolené – vyrazili jsme společně s manžely do jižní Itálie trochu se ohřát po té nekonečné zimě. Sestra si každý den otevřela láhev prosecca už dopoledne, přes den si objednávala spritzy a večer pokračovala vínem. Čekala jsem, že jí bude ráno špatně, ale ona opět vesele cinkala skleničkami a hlásila, že život bez bublinek by za nic nestál a že Itálii miluje.
Nejdřív jsme se tomu všichni smáli, ale mně postupně přestalo být do smíchu. Došlo mi, že sestra alkohol potřebuje ke všemu — aby se uvolnila, aby měla dobrou náladu, aby zvládla komunikaci s manželem, výlety i večerní zábavu.
Nejhorší je, že si to podle mě vůbec nepřipouští. Když jsem s ní jednou zůstala sama a opatrně jsem se jí zeptala, jestli poslední dobou nepije nějak moc, okamžitě se urazila. Odsekla, že nejsem její matka a že si umí svůj život řídit sama. Prý si jen ráda užívá a pije dneska přece každý. Dodala také, že má alkohol pod kontrolou a že dělám jen zbytečné drama.
Příběh Hany: Dcera si našla nové přátele. Mám strach, že je to nějaká sekta |
Jenže já si tím nejsem jistá. Poslední dobou mi přijde víc podrážděná, zhoršila se jí pleť a taky trochu přibrala. Někdy si ani nepamatuje, co včera večer říkala. Její manžel to před ostatními spíš zlehčuje, možná se chce vyhnout konfliktům, tak raději dělá, že se nic neděje. Její děti jsou ve věku, kdy spíš koukají do mobilu než na to, co dělá máma. A tak ani nevím, jestli si vůbec všimly, že má tak často skleničku v ruce. Upřímně doufám, že je nenapadne její životní styl napodobovat.
Nechci sestru soudit ani moralizovat. Vím, že dneska je běžné dát si večer víno nebo drink s přáteli. Sama si s manželem sem tam sklenku dám. Ale přes den nepijeme vůbec a společnost opilých lidí ani nevyhledáváme. Nepřipadají nám zábavní, ale spíš otravní. U sestry je to ale něco jiného. Myslím si, že mezi občasným pitím a každodenní potřebou alkoholu je obrovský rozdíl. A bojím se, že ona už tu hranici překročila.
Celé mě to trápí hlavně proto, že ji mám ráda. Nechci jen bezmocně přihlížet tomu, jak si ničí zdraví, manželství i vztah s dětmi. Jenže zároveň se bojím toho, že bude mít pocit, že ji kontroluji, odsuzuji nebo že se jí nepatřičně pletu do života.
Jarka
Názor psycholožky čtěte na další straně.
