S přítelem jsem se seznámila zhruba před třemi lety. Byl v té době čerstvě rozvedený. Kdybych se do něj tenkrát tolik nezamilovala, tak bych s ním asi dlouho nevydržela. Jenže já byla slepá a plná účasti. Líčil mi, jaké strašné manželství má za sebou, co všechno si se svou ženou zkusil. Zajímaly ji jen peníze, děti nechtěla a on dělal, co jí na očích viděl, jen aby byla spokojená a pak mu stejně utekla.
Přítel se měl jako v bavlnce
Asi po půl roce jsme spolu začali žít. Byly to hezké měsíce, ráda na ně vzpomínám. Moje máma nás se sestrou vycepovala, musely jsme doma hodně pomáhat, mít neustále uklizeno, žádný nepořádek nestrpěla. Jako dítě mě to štvalo, ale když jsem měla vlastní domácnost, byla jsem stejná jako máma.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Přítel se měl jako v bavlnce, vařila jsem, pekla, uklízela. Měli jsme to doma moc hezké. Občas si sice neodpustil rýpnutí, že jeho bývalá žena mu ty košile uměla líp vyžehlit, nebo že mu vařila teplé večeře každý den a já jen občas, taky sem tam zkritizoval, že její svíčková byla lepší a tak podobně. Nemůžu říct, že bych nad tím jen tak mávla rukou, vadilo mi to, ale pak jsem si řekla, už s ní není, je se mnou a je už prostě takový, že mě občas musí popíchnout. Jinak se ke mně choval moc hezky, občas mi přinesl kytku, vzal mě na večeři a udělali jsme si hezký večer.
Docela brzy jsem otěhotněla. Oba jsme se na dítě moc těšili. Bylo na něm vidět, jak je rád, že budeme rodina, a když se potvrdilo, že to bude kluk, byl v tu chvíli snad nejšťastnějším člověkem na planetě. Společně jsme nakupovali výbavičku pro syna, přítel vymaloval a připravili jsme pro malého koutek.
Nic mu není dobré
Synovi je necelý rok a já jsem čím dál více ve vztahu nešťastná. Přítel se hrozně změnil, je neustále nabroušený, nepříjemný, pořád mě kritizuje. Malého zbožňuje, jemu projevuje svou lásku, ale mě si nevšímá. Přijde domů, pomalu ani nepozdraví, pusu mi nedá, což dříve dělával naprosto běžně, a hned začne nadávat, co jsem celý den dělala, že jsem ani nesebrala prádlo ze sušáku. Příště se rozčiluje, že není vyndané nádobí z myčky nebo že jsou na stole drobky. I kdybych se přetrhla, tak si vždycky něco najde.
On je přesvědčený, že se doma válím, že nemám co dělat, dítě je malé, tak co bych jako měla mít za práci. Pouští se do mě, že jsem líná a nikdy neopomene zdůraznit, že jeho bývalá žena, to byla hospodyně, u ní by se dalo jíst z podlahy, ne tak jako u mě. To ona by si dokázala jinak poradit, i s dvojčaty klidně.
Přítel si vůbec neuvědomuje, co práce okolo malého dítěte vyžaduje, jak je to náročné a já se skoro nezastavím. Když byl ještě malinký, často kvůli kolice plakal, nespal, celé hodiny jsem ho nosila a uklidňovala. V noci jsem k němu vstávala jen já, přítel se ani nenamáhal, prý musí do práce a já jsem doma, můžu celý den odpočívat. A teď, když už leze po bytě, staví se, tak musím být neustále ve střehu. Po obědě si na chvilku zdřímne, udělám rychle to nejnutnější a pak se mu zase musím věnovat. Ale příteli to nevysvětlím, vždycky mi odpoví, že jsem moc měkká, neumím si zorganizovat práci.
Už jsem opravdu vyčerpaná, ta jeho neustálá kritika, zesměšňování, srovnávání s předchozí partnerkou a ponižování mě opravdu deptá. Nevím, jak dlouho to ještě vydržím.
Zuzana
Názor odbornice: zmapujte silné i slabé stránky
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážená Zuzano! Kdybychom se spolu ve třech setkali v poradně, ptala bych se vás, zač se navzájem můžete ocenit. Často nám totiž nečiní obtíže vidět na tom druhém chyby a hezky zčerstva jej za ně kritizovat. Avšak najít pozitiva, za které je možno druhého z páru ocenit, v tom žel už tak moc neexcelujeme.
Z vašeho vyprávění slyším, že si považujete partnerova přístupu k synovi. Zajímalo by mne, jak o tom s partnerem dokážete mluvit, jak on může poznat, čeho si na něm ceníte. Ptala bych se i jej, co na své partnerce považuje za báječné, z čeho má ve vztahu radost, na co se těší. Něco by se možná týkalo syna, proč ne, je konec konců silnou spojnicí mezi vámi dvěma. Naťukli bychom i téma otcovské linie ve výchově dítěte. Jak se táta může víc zapojovat a předávat tak chlapci to dobré, co táta dítěti předat může.
Otevřela bych i téma času pro každého z vás zvlášť. Co máte vy sama a co váš partner jen sami pro sebe? Věnujete se sportu? Pěstujete koníček? Jak si na individuální volnočasové aktivity hledáte čas? A co společný čas vás dvou jako partnerů? Je možné si nějaký dopřát? Máte hlídání, a tím možnost být sem tam jen vy dva sami spolu? A čemu se společně rádi věnujete?
Při mapování různých sfér společného soužití bychom narazili na jeho silné, ale i slabé stránky. Což je dobře, neboť když o nich budeme vědět, je možné, abychom je sytili. Vzájemné nevraživosti a boj se tak může stát spoluprací na společném díle.
PhDr. Magdalena Dostálová
