Jinak, paní promrhala svůj život. Nevede se ji v osobním ani profesním životě. Snaha nahradit normální vztahy, vztahem s chlapem co se ji vzdal a nechce s ní mít nic společného ji těžko může něco přinést.

Fascinuje mně diskuse, kde spousta lidí a hlavně žen má snahu hodnotit co je ve vztazích správné a kdo je lepší. O tom život není a je to jedno. Vztahy se nedají vynutit, ani když si myslíte, že na ně máte nárok. Jsou o iracionálních vjemech a muži bohužel občas své děti opouštějí a májí k tomu své důvody, které jen těžko potlačí.

Navíc nemají potřebu o nich mluvit.

tak hlavne ze vy hodnotite, jestli pani promrhala zivot nebo ne

To vypada, jako kdyby znal jeste jednu cast pribehu. Ze dcera neni jeho. Jinak si nedokazu vysvetlit takove zatvrzeni vuci nekomu, kdo za ciny sve matky vubec nemuze.

Nevíme. Muže a nemusí to, tak být. Může mít jen podezření. V každém případě se programově odstřihl. To lidi dělají. Nejen muži i ženy a těžko se to mění.

Na miste pisatelky bych se snazila obnovit vztah se sourozenci a otci pripadne po domluve se sourozenci prispivat na pecovatelku, nebo domov... koneckoncu, on alimenty taky platil...

A to nucení toho chlapa evidetně nefungovalo. Takže o rozumu to nebylo.

Dcera byla prostě součástí života, od kterého se chtěl odstřihnout a na který chtěl zapomenout. Podle mě chtěl také úplně přerušit kontakt se svou bývalou. Navíc je tu otázka, jak to bylo s jeho biologickým otcovstvím dcery. Takže dcera by se měla přestat snažit o kontakt, do jeho života už dávno nepatří.

Jen mě zajímá, jestli byste byl takhle schovivavy, kdyby se jednalo o matku, která chtěla přerušit veškerý styky s bývalým i s děckem a odmítala s dítětem jakýkoli kontakt.

Rodiče si člověk nevybírá, takže pokud s ní nechce být její biologický otec v kontaktu tak s tím nic neudělá. Možná toho bude otec na smrtelné posteli litovat, ale to je už jeho věc. Může mu jen znovu vysvětlit, že ona se ničeho nedopustila a tedy, že problém není na její straně. Nemá cenu se jeho postojem trápit, některé věci se prostě změnit nedají ať děláme co děláme.

Pokud je to její biologický otec.

To je hrozně smutné, ale nedá se nic dělat.

Jinak činy otce (vykašlat se na vlastní dítě) mi přijdou horší, než činy matky (podvádění).

A že polorodí sourozenci chtějí pomoc s péčí je sice hezké, ale tomuto "otci" paní fakt žádnou péči nedluží.

Situaci podvádění se šéfem, kterého nesnáším, bych asi taky těžko skousával.

Napadlo mne, zda si otec nemyslí že není jeho.

Spoustu let se bezvýsledně snažila. Čím více se snaží, tím více jí to ubližuje. Ještě naposled bych ho na jejím místě navštívila, na rovinu mu sdělila jak to vidím já, že mi dává bezdůvodně vinu za něco za co nemohu a nemohla jsem to ovlivnit a tudíž, že už se kvůli němu nehodlám trápit a ať se nediví, že už se o kontakt s ním snažit nebudu. Moc se s ním nikdy v životě nestýkala, tudíž k němu nemá určitě příliš velký citový vztah, tak pokud se zaměří na vlastní život, nemusí se tím trápit dlouho.

"matka byla hysterka, otec nas nepravem hazi do jednoho pytle"

"Je mi 40 a jsem sama, nedaří se mi udrzet vztah"

Vazne vas otec prirovnava k matve nepravem?

Ona nepíše, že se jí nedaří udržet vztah, ale že nenarazila na toho pravého. To má s někým být za každou cenu aby jako ,,udržela vztah"?