Jmenuji se Klára a je mi 32 let. Manžel Jindra je o pět let starší. Bydlíme spolu v manželově třípokojovém bytě. Já svůj minibyt, který jsem zdědila po prarodičích, prodala a většinu peněz jsme investovali do rekonstrukce i nového zařízení (hlavně kuchyně). Vzhledem k tomu, že přede mnou v bytě bydlela Jindrova první žena, chtěla jsem, aby v něm po ní nic nezůstalo.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Bydlíme sice sami, ale o dvě patra pod námi žije v garsonce manželova matka. I když ještě občas chodí vypomáhat do kanceláře, kde dříve pracovala, víc času tráví doma a většinu z něj u nás. Když jsem ještě chodila do práce, neviděli jsme se s ní tak často, večer se zastavila na půl hodinky, než jí začaly v televizi ty její seriály. A o víkendech jsme s Jindrou byli hodně často venku v přírodě, oba jsme sportovci a doma mezi čtyřmi stěnami nás nic nedrželo.
Jenže teď už jsem rok doma s malým a tchyně mi domů "leze" jako do svého. Už od doby, kdy v našem bytě bydlel manžel s bývalou ženou, má matka klíče a jak jsem pochopila, byla zvyklá tam trávit spoustu času. S bývalkou totiž byly a vlastně pořád jsou velké kamarádky.
Jindrova exmanželka Slávina pracovala s tchyní v jedné kanceláři. Obě jsou úplně stejného ražení, takové ty typické pavlačové drbny, a i když je mezi nimi pomalu třicetiletý věkový rozdíl (Slávina je stará jako já), rozuměly si až nevídaně dobře.
Jindra se se Slávinou seznámil přes matku. Ona mu ji maminka víceméně dohodila. Takže spolu začali chodit a asi po roce se k němu nastěhovala, pak otěhotněla, následovala rychlá svatba a do měsíce o dítě přišla. Od té doby to prý mezi nimi šlo z kopce. Nejhorší prý bylo, že se do něj pouštěla jak Slávina, tak jeho matka. Dávaly mu za vinu, že se moc nesnaží, aby znovu otěhotněla. Přitom jí doktoři řekli, že pokud se jí otěhotnět ještě podaří, je velká pravděpodobnost, že dítě ani nedonosí.
Po dalším roce Jindra požádal o rozvod. Matka mu to prý dodneška nezapomněla. Ona sama se Slávinou udržuje dál velmi čilé styky. Už několikrát jsem ji s ní viděla. A dodnes nepochopím, jak si Jindra mohl takovou fúrii vůbec vzít.
Jenže tchyně Slávinu miluje (někdy mám pocit, že mnohem víc než vlastního syna) a neustále mi předhazuje, jaká byla skvělá kuchařka, jak se o Jindru starala, jak měla doma uklizeno a jaká je to škoda, že přišla o dítě. Určitě by byla úžasná máma a s Jindrou by byli výborní rodiče.
Já ty její řeči nesnáším, vlastně ani tchyni nemám ráda. Snažím se ji respektovat kvůli Jindrovi, ale někdy mám takovou chuť ji vyhodit z bytu, zařvat na ni, ať nám vrátí klíče a zapomene, kde bydlíme.
Když není v práci, kam chodí tak dvakrát týdně jen na dopoledne, tak se kolem desáté bez ohlášení objeví u nás doma. Normálně si odemkne a jde, kdyby aspoň zazvonila, ale to ona ne. Jednou jsem se jí na to zeptala, jen tak žertem, co kdybych třeba měla doma milence. Vůbec to nepochopila, vyčetla mi, že jsem nevděčná mrcha, že jsem si Jindru vzala pro peníze, že jsem Slávinku z jeho života vystrnadila, že by byl s ní, kdyby mě nepotkal a tak pořád dokola.
Když jsem to pak řekla Jindrovi, moc mě nepodpořil, řekl, ať mámu chápu, že prostě má Slávinu ráda a mě bere jako vetřelce. Jenže on svatbu se Slávinou bere jako životní úlet, miluje mě a našeho syna, tak ať se nad všechno povznesu. Když jsem chtěla, aby jí řekl o klíče, tak se vymlouval, že by to bylo vůči ní nevděčné, a že tedy to udělá, až bude nějaká příležitost. Ta podle něho dosud nenastala a tchyně k nám chodí dál, kdykoliv si vzpomene. Třeba i večer, když jsme v posteli, se zničehonic objeví v naší ložnici. A Jindra stále nenašel příležitost něco jí říct…
Kamarádka mi poradila, abych se ji snažila aspoň využívat k tomu, že mi pohlídá malého. Ona je celkem ochotná, párkrát jsem ji nechala se synem doma a šla jsem si vyřídit svoje věci. Pak se rozhodla, že s ním bude chodit na procházku. Jenže jsem zjistila, že jede vždycky do práce chlubit se Slávině a jednou jsem je potkala dokonce spolu, jak Slávina tlačí kočárek s mým synem a tchyně vedle ní cupitá. Tenkrát jsem udělala scénu přímo na ulici. Dneska se stydím, že jsem se nechala tak strhnout. Doufala jsem, že tím se všechno změní a tchyně bude do smrti uražená a dá pokoj. Omyl, dva dny se neukázala a opět jsme ve starých kolejích.
Klára
Názor odborníka: Buďte silná, sebevědomá a nad věcí
Milá Kláro, Situace, v které se nacházít, není lehká. Současně vás ale musím povznést ujištěním, že na sebevětší problém existuje řešení. Řešení problému je otázkou obou manželů.
Fungujete jako jednotka, která by měla své síly spojit a dojít k výhodnému řešení. Manželovi otevřeně řekněte, co vám vadí a jak to prožíváte. Bude ho to možná bolet, ale posléze vás jako milující manžel pochopí. Tchýni klíče neberte, ale razantně jí řekněte, co si nepřejete. Buďte silná, sebevědomá a nad věcí. Jedině tak pochopí, že na vás její názory nemají vliv.
Z vašeho popisu se zdá celá situace velmi obtížná tím, že v ní figuruje postava, která nehraje fair play. Buďte proto fér vy. Bojujte bez výčitek a nářků, ale s vytrvalostí a neústupností. Jedině tak si postupně prosadíte to svoje. Jedině tak tchýně zjistí, že její osvědčené taktiky již nemají svoji moc. Manžela podporujte a buďte k němu upřímná a chápavá. Bude trvat nějaký čas, než se jeho vazba s matkou "spraví", aby to byl on, kdo bude určovat krok. Hodně štěstí,
Zdeněk Krpoun, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 18. března 2013. Anketa je uzavřena.
