S Martinem jsem se znala prakticky od dětství. Poznali jsme se na gymnáziu a od prvního ročníku jsme se od sebe nehnuli. Krátce po maturitě jsme se vzali a narodil se nám syn Šimon. Byli jsme oba hodně mladí, ale milovali jsme jeden druhého a věřili, že předpovědi našich rodičů i kamarádů, že náš vztah dlouho nevydrží, nevyjdou. Bohužel měli pravdu, nevydržel, ale jinak, než bychom si všichni dokázali představit. Martin se zabil na motorce krátce po Šimonových druhých narozeninách.
Vše pro syna
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
Bylo to strašné období, ani nevím, jak jsem dokázala přežít. Naštěstí tady byl Šimon, který mě držel při životě a také moji a manželovi rodiče. Nakonec jsem to zvládla, musela, Šimon přišel o tátu, musela jsem fungovat za dva. Pár let jsem bydlela u rodičů, kteří mi hodně pomáhali. Když šel Šimon do první třídy, odstěhovala jsem se do bytu po babičce, která mi po své smrti byt odkázala.
Pracovala jsem v bance a svou práci jsem měla ráda. Měla jsem štěstí na šéfa i na kolegyně. Ovšem můj soukromý život byl hodně jednotvárný – jen práce a syn. Často mě kolegyně zvaly, že si po práci někam skočíme, rodiče mi nabízeli hlídání, abych se šla bavit. Ale já nechtěla, připadala bych si, že jsem Martinovi nevěrná a hlavně se Šimonem mi bylo nejlépe. A on mi mou lásku vracel, jak mohl. Byl hodný, dobře se učil, měl i milé kamarády.
Nová kolegyně
Když bylo Šimonovi tak 12 let, nastoupila do našeho oddělení nová kolegyně. Bylo jí 26 let, mně jen o čtyři více a hned jsme si padly do oka. Svým způsobem byla ale můj pravý opak, plnými doušky si užívala života. Kolikrát přišla do práce rovnou z mejdanu. Ale kdyby se mi s tím nesvěřila, ani bych to nepoznala. Byla prostě takový živel, ale na druhou stranu moc milá a ochotná holka.
Brzy se z nás staly dobré kamarádky. Netrvalo dlouho a Hanka začala chodit i k nám domů. Pochopitelně si ji zamiloval i Šimon, stala se součástí rodiny. Pro Šimona to byla teta Hanka. Dokonce jsme spolu občas trávili víkendy, jezdili na výlety, prožili společně i několik dovolených.
Já o muže nestála, ale Hanka se randění nebránila. Jenže měla na partnery smůlu. Žádný její vztah dlouho nevydržel, kolikrát mi doma brečela na rameni, jak mi závidí můj klid a hlavně dítě. Jak stárla, její touha po dítěti se stupňovala. Mluvila dokonce o tom, že na chlapy kašle, že si jen nechá udělat dítě a bude spokojená. Ona by to přece taky jako já dokázala vychovat sama dítě. Mockrát mi jí bylo líto, ale pomoci jsem jí nedokázala.
Hanka se zamilovala
Hanka nakonec od nás z banky odešla pracovat jinam, ale blízkými kamarádkami jsme zůstaly i dál. Bohužel u ní se nic nezměnilo, stále žádný muž a žádné dítě. Nechápala jsem to, taková krásná ženská, milá i dobře zajištěná. Až se přiblížily její 38. narozeniny. Pozvala nás se Šimonem na večeři a později jsme se přesunuli ještě k nám domů. Hanka se opila, ale za žádnou cenu nechtěla u nás přespat. Šimon se nabídl, že ji doprovodí domů, odjeli taxíkem a Šimon se vrátil až ráno. Prý ji nechtěl nechat doma samotnou, když byla tak indisponovaná. Přišlo mi to naprosto normální, vždyť Hanka byla pro Šimona pomalu druhou mámou.
Pak jsem Hanku téměř 14 dní neviděla, jen jsme si volaly, ale měla jsem z ní takový divný pocit, jako by se mi vyhýbala. Nebylo u nás normální, že bychom se aspoň dvakrát týdně neviděly. Vymlouvala se, že má moc práce, pak jí nebylo dobře, pak musela na návštěvu k rodičům. Nakonec jsem ji ke schůzce donutila téměř násilím.
Když jsme se potkaly, bylo na první pohled jasné, že má chlapa, zářila, omládla snad o deset let a moc jí to slušelo. Také jsem jí to hned řekla a ona se červenala a uhýbala očima. Na mou otázku, kdo je ten šťastný, mi nechtěla nic říct. Prý by to nerada zakřikla, ale má pocit, že je to konečně ten pravý, třeba se i brzy dočká svého vysněného dítěte. Byla jsem šťastná i za ni, tak moc jsem jí to přála. Doma jsem hned všechno řekla Šimonovi a on nechtěl nic slyšet, normálně utekl z pokoje. Bylo mi to divné, ale nic mě nenapadlo.
Uteklo zase docela dost dní, Hanka na mě neměla čas, ale teď už jsem jí to nevyčítala. Také Šimon skoro vůbec nebyl doma, vymlouval se na kamarády a spoustu práce ve škole (studuje práva) a já si najednou připadala hodně sama. Skoro po měsíci, co jsme se s Hankou neviděly, jsem ji donutila, aby přišla k nám na oběd. Nakonec svolila, už nejspíš neměla žádné výmluvy. Další práci jsem měla se Šimonem, také on se chtěl ze společného oběda vyzout.
Dnes vím, proč. Bylo mi to jasné už po pár minutách, kdy se ti dva ocitli spolu. To můj syn je tím Hančiným tajemným mužem. Když mi to došlo poprvé, myslela jsem, že omdlím, ale udržela jsem se. A pak jsem je už jen pozorovala, byla jsem čím dál víc přesvědčená, že se nemýlím. Ty pohledy, to jiskření, to by trklo naprosto každého. Nedala jsem na sobě nic znát, neřekla jsem vůbec nic, ani když Šimon řekl, že Hanku vyprovodí.
Už je to několik dní a já nevím, co mám dělat. Vždyť to přeci nejde, aby Šimon a Hanka tvořili pár. Oba je miluju, jsou to mí nejbližší, ale ten věkový rozdíl, to přece nejde. A co když Hanka jen Šimona zneužije, aby jí udělal dítě a pak ho "odkopne". Vždyť mu to může zlomit srdce. Zároveň se bojím do jejich vztahu zasahovat, vždyť můžu přijít o syna i kamarádku.
Markéta
Názor odborníka: Proč se teď cítíte osamělá a co s tím?
Dobrý den, Markéto, rozumím vašemu překvapení, když jste usoudila, že váš syn chodí s vaší dlouholetou kamarádkou. Rozumím tomu, že vám věkový rozdíl přijde příliš velký, a že máte o syna obavy, přeci jen o svojí kamarádce hodně víte.
Váš syn už je ale dospělý a je na něm, s kým bude chodit, jaká ta žena bude. I kdyby si syn našel někoho jiného, třeba i vrstevnici, nebude to zárukou, že mu nezlomí srdce. Doporučila bych vám nechat si na zpracování téhle novinky více času. Důležité mi připadá, že píšete, že jste se začala cítit osamělá, protože dva vaši nejbližší lidé jsou najednou zaneprázdnění. Možná bude potřeba, abyste se zamyslela, jak nově vzniklé volno naplníte. Jestli o svém tušení synovi a Hance říct, je na vás – možná by to pomohlo trochu uvolnit atmosféru, možná i vám by se ulevilo, kdybyste svoje podezření nemusela držet v sobě. Pokud je vám ale představa, že s nimi o jejich vztahu mluvíte, nepříjemná, klidně ještě počkejte. Věřím, že nejvíce pomůže trocha času a odstupu.
Lenka Daňková, Psychologie.cz
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 10. března 2014. Anketa je uzavřena.
