Ne... Takhle to buď není, nebo je to takový ten typický příklad, kdy se prostě nejde postavit na jednu stranu, protože ta je 100% v právu. Jestli se to opravdu stalo takhle, tak je zřejmě dcera opravdu hnusná mrcha.

A nebo...? Že by to tak nebylo? Že by tam bylo ještě něco? No, to se nedozvíme. Co tedy dělat, když je vaše dítě opravdu hnusná mrcha? S opravdu zlým člověkem, který vám záměrně ubližuje, nic udělat nejde. Jen trpět, nebo přerušit styky.

V době, kdy jsme se rozvedli, jí bylo sedmnáct, a vinu za rozpad našeho manželství dávala mně. Prý si nejsem schopná udržet žádného muže. Svého vlastního otce ani nepoznala a tátu, který jí dal jméno, vzal si ji za svou a staral se o ni, jsem nechala jen tak jít. Já za to můžu, protože ode mě odešel k jiné

Zdroj: https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/pribeh-ctenarky-dcera-me-ignoruje-nevidim-ani-vnucky.A190729_101156_vztahy-sex_jup

A dcera má 100% pravdu.

10 let přehlížení, ignorance a možná i nenávisti vůči vlastní matce. To je dlouhá doba. Nikdo dceru nedonutí, aby po nějakém rozhovoru s nevlastním otcem změnila názor a začala "mít maminku ráda". Je to v ní zakořeněné a jedině sama dcera by měla příjt na způsob/kdyby chtěla, jak s matkou vycházet. Ale zase nevím, zda by matce nevadilo, že ji sice dcera "vzala na milost", ale vřelost a láska tam stejně chybí.

pokud ma matka dobre vztahy se svym ex-, pak by si mohla s nim sednout na kafe a popovidat si.

Mozna, ze by si on mohl pro zmenu popovidat s adoptovanou dcerou a byt k ni uprimny - rici co za rozchodem skutecne bylo, to dobre i spatne

Přesně. Je otázka, kdy a jak se dcera dozvěděla o tom, že její tatínek není její tatínek a kdo jejím tatínkem je. A když přišla o tohohle, mohl to být druhý šok. A v 17 je lehké si udělat názor a držet se ho, tam si je člověk věcmi stoprocentně jistý. Ale blíží se ke třicítce a je pomalu čas začít dávat prostor zkušenosti - ať zprostředkované nebo získané.

Nicméně je pravda, že pokud má dcera štěstí a s manželem jí to klape, tak nikdy nepochopí, že to někomu klapat nemusí a není k tomu potřeba žádná zvláštní vina. A bude matce předhazovat, že "to musíš umět najít si pořádného muže". A dokud se nesetká se zkušeností, že se něco hroutí, aniž to člověk nějak výrazně zaviní, tak prostě nepovolí. A pak je to tedy o to větší šok, protože člověk přesvědčený o své pravdě o to míň čeká, že se něco může přihodit.

prijde mi ze pani neco vynechava/zamlcuje. Muz odesel ze dne na den? Dcera se s ni bezduvodne deset let nebavi i potom, co davno odeznely pubertalni hormony a prestoze vztahy se vsemi ostatnimi v rodine ma dobre, vc tchyne?

Muze byt, mozna ma pani fakt smulu. A nebo mozna neni az takova pasivni obet vsech okolo, jak se tvari. Ale to se z clanku nedozvime.

Někdy je dobré se při hledání vztahových chyb podívat do zrcadla. Paní, která napíše, že manžel byl štěstím bez sebe, vyloženě si rodinný život užíval a jednoho dne řekl, že odchází, musí vnímat realitu pokřiveně nebo selektivně.

Tak dejme tomu, že to je tak, jak je to popsané. Potom bych si asi dceru vzala stranou (nebo požádala zetě, ať jdou s malou na chvíli ven, že si chci s dcerou promluvit) a natvrdo jí řekla, že její obvinění z věku 17 let naprosto chápu, protože to člověk vnímá nějak, ale v 27 už by snad mohla být dospělá a uznat, že když někdo někde být nechce, tak nemá smysl ho tam násilím držet. A mít nějaký připodobňovací příběh typu, že jak by bylo dceři, kdybych ji v těch 18, kdy odešla z domu, nechtěla pustit a trvala na tom, že musí doma zůstat aspoň do 21, až bude rozumnější, něco si našetří atp. Třeba pokud maminka našlapuje opatrně a bojí se cokoli říct, tak naprosto přímá komunikace by pomohla.

No tak tam toho bude asi hodne, hodne zamlčaného. Takých ľudí poznám, oni sú nevinné chúďatka, ku ktorým sú ostatní nespravodliví, veď oni predsa nič zlé nespravili. A keď si vypočujete druhú stranu, nestačíte sa diviť, čo za beštiu to ufňukanča v skutočnosti je...

Těžko soudit. Znám případ kde se dcera přestala stýkat s matkou znočehonic, nejenom, že za ní nejezdí, ale ani nezavolá. Matka vědomá si toho, že není bezchybná se snažila si s ní vyříkat co jí udělala tak hrozného, že na ní kašle, ale dcera jí žádný důvod nesdělila a kašle na ní dál. Bohužel nejvíc tu matku štve, že alespoň nezná důvod proč se ta dcera k ní tak chová.

Nemohla by vést cesta přes bývalého? Pokud máte zachovány dobré vztahy, tak by se před dcerou mohl zmínit, že vás její odmítání mrzí?

Obecně ale nemůžeme být součástí životů těch, kdo o to nestojí. Jakkoliv je to bolestné.