Začnu ale od začátku. Moje teta celý život pracovala ve školství. Ne jako učitelka, ale v mládí začínala jako kuchařka ve školkové a školní jídelně. Někdy si k tomu brala i úklid. Později jí nabídli, aby také pomáhala s administrativními záležitostmi, takže se naučila pracovat s počítačem. Před časem si pořídila také mobilní telefon.
A tím to asi začalo. Někdy před pěti šesti lety se teta po naléhání svých známých přihlásila na sociální sítě, v té době navíc zřejmě začala dostávat i řetězové maily, které jí posílaly kamarádky vedle kreslených vtipů, receptů a zahrádkářských rad.
Já nejdřív vlastně nic netušila a byla jsem docela ráda, že s tetou můžu komunikovat i přes sociální sítě, protože jsem se s rodinou odstěhovala poměrně daleko od ní, takže nebylo moc příležitostí se vídat. Pak mi ale začala přeposílat všelijaké divné věci, do toho přišel covid se vším tím zmatkem a chaosem.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Je to zvláštní, dneska mi to přijde tak dávno, ale tehdy jsme toho všichni měli nad hlavu, vše se pořád měnilo, nemohla jsem chodit do práce, děti do školy… Pamatuju si, jak jsem se tehdy bála o tetino zdraví a život, protože už je to starší paní a ještě má docela nadváhu, jenže ona se za každou cenu odmítala očkovat, že je to nevyzkoušené a že si ubližovat nenechá.
V té době jsme si hodně telefonovaly a já se nestačila divit, co se jí všechno honilo hlavou. Nadávala na strýce, že on je hlava paličatá a že je ovce, protože na všechno skáče těm, co nám lžou. Úplně se pak přestala dívat na zprávy v televizi, všechny informace od té doby získává jen z mailů od kamarádek nebo z nějakých podivných účtů na sociálních sítích a videí na internetu.
No a pak přišla válka na Ukrajině, energetická krize, inflace a další události, z kterých teta samozřejmě byla a je čím dál tím víc vyděšená, navíc se zřejmě ve své „bublině“ úplně zakutala do šílených konspirací a nesmyslů. Pravda je, že poslední dobou naše telefonáty hodně prořídly, stejně jako osobní návštěvy, protože je stále méně a méně témat, o kterých se spolu můžeme v klidu bavit.
Příběh Jindřicha: Žena chce syna učit doma, bojuje tak proti systému |
Ze začátku jsem se jí snažila některé věci vysvětlovat, radila jsem jí třeba nějaké další zdroje informací a opatrně zjišťovala, kde bere ty svoje, ale obyčejně to skončilo menší či větší hádkou. Osočila mě, že jsem stejná jako strýc, nebo jen vzdychla, že jsem ještě mladá a hloupá. Prý je jí nás, kteří nechápeme, o co tady vlastně jde, hrozně líto. Kvůli takovým je podle ní na světě tak špatně a je potřeba, aby všichni prohlédli a změnili to konečně k lepšímu.
Mám strach, že je v tom svém „paralelním vesmíru“ už úplně chycená a není cesty zpět. Přitom dřív to byla taková veselá, milá a usměvavá ženská, teď jen sedí u internetu a neustále se kvůli něčemu rozčiluje. Nevím, co mám dělat, protože je to moje milovaná teta a nikoho tak blízkého v rodině nemám.
Jana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
