Příběh Lenky: Devítiletý syn přišel ze školy s tím, že si může vybrat pohlaví

Snažím se s dětmi doma o všem mluvit, odpovídat na všechny jejich zvědavé otázky a být ve všem naprosto otevřená. Přesto jsem se nedávno dostala opravdu do úzkých. Můj devítiletý syn přišel ze školy s tím, že se učili, že si každý může vybrat pohlaví a že to je super. Jsem opravdu naštvaná, mám chuť si jít do školy stěžovat, že dětem jen pletou hlavu.

Doma jsme byli jeho prohlášením dost zaskočeni, manžel byl ale v odpovědi rychlejší a prohlásil, že to je nesmysl, že pohlaví si může zvolit maximálně mořský koník, ale my jsme lidi a dělíme se prostě na ženy a muže a už se tak narodíme a nic se s tím nedá dělat.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Jenže kluk se nedal odbýt a začal mu vysvětlovat, že se plete, že to je dneska jinak, protože každý může být, čím chce, podle svého vlastního rozhodnutí. A že jemu se to moc líbí a ještě o tom bude přemýšlet, protože být holkou taky nemusí být zas tak špatné.

Starší syn, který chodí do sedmé třídy, z toho měl ohromnou legraci a bratra si od té doby neustále dobírá, že je holka, a pod stromeček mu chtěl rovnou cvičně nadělit panenku. Jenže mně to teda vůbec legrační nepřipadá a myslím si, že devítileté děti jsou ještě na taková složitá témata jako gender malé. Nemají z toho rozum a akorát z toho mají v mozečku zmatek.

Navíc sama neuznávám tyhle dnešní novoty, co se to pořád na nás odněkud valí – to je samé třetí a nevím kolikáté pohlaví, binarita a nebinarita, LGBT a kdo ví co ještě. Za našeho dětství a mládí nic takového nebylo a taky jsme to nějak přežili, tak nevím, proč to teď někdo mým dětem tluče do hlavy a ještě k tomu ve škole.

Příběh Markéty: Matka mě celý život jen kritizuje. To jsem fakt tak špatná?

Manžel to má podobně jako starší syn, jen se směje, že máme doma mořského koníka, ale já se opravdu bojím, jaké tohle všechno může mít jednou následky. Synovi jsem se snažila vysvětlit, že si žádné pohlaví vybírat nemusí, že klidně může zůstat klukem, když mu to vyhovuje. Jenže co dál…

S čím přijde příště? Že si nechá přišít prsa? Že bude žít v bigamii? Vůbec nevím, co s tím dělat. Mám to jít řešit do školy? Nebo to mám nechat být a doufat, že na to syn zapomene a nebude se o tato témata dál zajímat? Jsem z toho vážně hodně rozčarovaná, protože se bojím, aby všechny tyhle moderní školní experimenty dětem nějak neublížily
Lenka

Názor psycholožky čtěte na další straně.