Příběh Violy: Mám se vdávat, ale místo radosti cítím strach, že dělám chybu

S přítelem jsme se poznali přes internetovou seznamku. Na rozdíl od mých kamarádek nejsem moc společenský typ, a tak jsem se léta věnovala hlavně studiu a pak náročné práci a na vztahy nějak nebyl čas. No, možná ani odvaha. Upřímně jsem se vždycky cítila nejlíp sama. I díky tlaku okolí nakonec někoho mám, požádal mě dokonce o ruku, ale já najednou vůbec nevím, jestli to tak chci.

Ta situace je o to horší, že můj partner je opravdu hodný a spolehlivý člověk, asi mě má rád a naší plánovanou svatbou doslova žije. Bylo to při ročním výročí našeho seznámení, kdy se na večeři najednou vytasil s prstenem a já byla tak překvapená a zaskočená, že jsem na otázku „Vezmeš si mě?“ odpověděla „Ano“.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Neměla jsem vůbec prostor a čas si to promyslet, ale pak mi to došlo a dolehlo to na mě plnou vahou. Máme se brát příští rok v létě, takže času je vlastně ještě dost, ale to neznamená, že v mnohém už je vlastně pozdě. Slíbila jsem, že si ho vezmu, a nemám to srdce mu říct, že jsem si to vlastně rozmyslela.

Není to o tom, že bych k němu cítila odpor, nebo že bych měla pocit, že není ten pravý pro vztah. Jak jsem psala, je hodný, starostlivý, poctivý… ale možná že i trochu nudný? Já netoužím po nějakém divochovi nebo po ohňostrojích vášně, není v tom zášť, nebo tak, ale není tam vlastně skoro nic. A to je málo, ne?

Když jsem svoje pocity probírala s kamarádkou, tak se jen smála a říkala, že ho mám brát všemi deseti. Je totiž kromě toho, že je hodný, také celkem dobře situovaný a má dobře placenou práci. Co bych prý chtěla? V dnešní době najít takového chlapa, který si mě chce vzít a mít se mnou děti, to je podle ní hotový zázrak. Jenže já si tím nejsem tak jistá. Mám velký zmatek v emocích.

Příběh Alice: Chci se rozejít s přítelem, ale mám strach, že si něco udělá

Mám ho svým způsobem ráda, ale vím, že ho nemiluji. Co když si za rok za dva polezeme na nervy? Co když si s ním pořídím dítě, ale pak se rozejdeme? Nebo potkám někoho, z koho si opravdu sednu na zadek a nebudu ho brát spíš jen jako kamaráda? Spousta otázek, ale žádná odpověď…

Možná to vypadá, že jsem pitomá holka, která neví, co chce a ještě si vymýšlí neexistující problémy, ale já se skutečně trápím všemožnými pochybnostmi. A to by se před svatbou asi dít nemělo? Měla bych se těšit, vybírat si krásné šaty, vymýšlet romantické místo, kde si řekneme ano, studovat na internetu svatební dekorace a být celá naměkko. A to já nejsem. Co s tím? Jde přece o tak zásadní životní rozhodnutí.
Viola

Názor psycholožky čtěte na další straně.