První roky po rozvodu byly peklo. Jeden syn v pubertě, druhý do ní právě nabíhal. Ve škole strašně zlobili a byly s nimi docela starosti. Možná si tak kompenzovali bolest, kterou jim způsobil táta svým odchodem. Byli mi sice na jednu stranu kotvou a oporou, ale na druhou stranu jsem z nich dost často šílela.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
V té době jsem opravdu neměla náladu, chuť ani čas na nějaké románky či vztahy. Poté, co jsem se trochu sebrala z rozvodu, začala jsem na sobě víc makat, dala jsem se na běh, který mi jediný dokázal a dokáže vyčistit hlavu. Přestala jsem pít alkohol, protože jsem se bála, že mě zničí. Naučila jsem se dávat sebe na první místo.
Po nějaké době to bylo vidět. Zhubla jsem 15 kilo, pleť se mi zlepšila, tělo zpevnilo. V té době se nabídky od mužů jen hrnuly. Jenže já na chlapy kašlala. Bála jsem se, že mi někdo zase ublíží. Jediné, k čemu jsem občas svolila, byl nezávazný sex, ale žádné schůzky, telefonáty, výlety… Tam jsem měla stopku.
Kluci vyrostli, dostudovali a vypadli z domu. Jeden už je ženatý a má dvě děti. Vnoučata mě nabíjejí obrovskou energií. Kdykoliv můžu, tak si je beru a jsem s nimi fakt ráda. Druhý syn se dal na sport, cestuje hodně po světě, moc se nevidíme, ale voláme si a píšeme.
Já mám ještě do důchodu daleko, ale jak se říká, mládí je v háji. Muži už mě dávno přestali zvát na víno nebo na kávu, a mně to bylo celé roky docela fuk. Vlastně jsem byla ráda, že si svůj život řídím a žiju sama, nikdo mě nesekýruje, nemusím se nikým radit ani dohadovat.
Jenže najednou jsem začala cítit takové prázdno, hlavně večer, když si doma sednu a uvařím si čaj, padne na mě taková nějaká tíha osudu. Začala jsem toužit po objetí, po milém slově od někoho blízkého, ale nikdo tu není a já se cítím hrozně sama. Kamarádky říkají, ať si dám inzerát nebo se zapíšu do online seznamky, ale já se na to necítím.
Příběh Daniely: Před lety mě opustil, teď prosí o moji pomoc a podporu |
Jednou jsem se nechala ukecat a vypravila se na seznamovací akci pro lidi ve středním a starším věku, a připadala jsem si tam úplně nepatřičně. Všichni ti lidi mi přišli něčím divní. Navíc se se mnou chtěli seznamovat jen muži, kteří mi přišli něčím úplně nepřijatelní. Byla jsem z toho ještě víc rozložená, než předtím, a do ničeho dalšího už se neodvažuji pouštět.
Možná už jsem si příliš zvykla na svůj život osamělé stárnoucí ženy a vlastně podvědomě nikoho nechci. Online seznamování vůbec není nic pro mě, protože já potřebuju toho člověka vnímat všemi smysly, to přes mobil nebo monitor prostě nejde. Asi je mi souzeno zůstat sama. Vlastně mi nic nechybí, říkám si v těch lepších chvilkách. Nebo mám ještě šanci potkat lásku?
Marta
Názor psycholožky čtěte na další straně.
