Možná to vypadá jako malichernost nebo jen takový pseudoproblém, ale já nevím, co si počít. Ocitla jsem se totiž v prekérní situaci. Můj přítel pro nás koupil exotickou dovolenou. Má to být naše první velká společná cesta, někam daleko, k moři, do ráje. Jenže je tu jeden zásadní problém – já se strašně bojím létání.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Nejde jen o lehké nepohodlí nebo nervozitu, co spraví prášek na uklidnění nebo panák na kuráž. Je to opravdu panika. Už roky mi stačí, když vidím letadlo nebo čtu někde na sociálních sítích o turbulencích, a okamžitě se mi udělá špatně. Ale naštěstí jsem ještě nikdy v životě nemusela nikam letět. Všude se dopravuji po zemi, maximálně po vodě. Situacím, kdy bych měla nasednout do letadla, jsem se dosud úspěšně vyhýbala, a to i v práci. A teď mám najednou strávit v tom stroji několik hodin a ještě letět někam daleko a přes oceán?
Já vím, že to přítel myslel dobře, chtěl mě překvapit a udělat mi radost. Nadšeně mi oznámil, že „nás čeká něco velkého“ a až potom vytáhl letenky a rezervaci hotelu. Je mi jasné, že do toho dal dost peněz i svého času při vymýšlení. Jenže mě tím zároveň postavil před hotovou věc. Nikdy jsme se o tom nebavili, nikdy se mě nezeptal, jestli vůbec někam chci letět. Proč to se mnou nejdřív neprobral?
Když na mě ty letenky vybalil, měla jsem v první chvíli pocit, že to je skvělý nápad. Říkala jsem si, že mě asi opravdu miluje, když něco takového vymyslel a realizoval. Ale pak mě zaskočila obrovská vlna paniky a strachu. Udělalo se mi zle.
Příběh Nikol: Mám pocit, že ve všem selhávám. Nedávám školu, život ani vztahy |
Představa, že tam sedím připoutaná celé hodiny, nemůžu vystoupit a musím to prostě „přežít“, mě paralyzuje. Nevím, jak mu to říct. Bojím se, že bude hrozně zklamaný a smutný. Že si bude myslet, že ho nemám ráda nebo že nejsem dost vděčná. A přitom to tak není. Já s ním pojedu ráda kamkoli, jenom ne letecky...
Zkoušela jsem sama sebe přesvědčovat, že to zvládnu. Že to prostě „nějak dám“. Ale čím víc se ten termín blíží, tím víc cítím, že to v sobě jen dusím a můj strach roste. Napadlo mě i to, že bych mu svoji fobii zatajila a pak to prostě nějak ustála. Ale to by nemuselo dobře dopadnout a asi bych se z toho zbláznila. Taky jsem si říkala, že mu navrhnu, ať s ním letí někdo jiný. Jenže to by určitě bral jako zradu nebo odmítnutí.
Nejhorší je, že on se strašně těší, jak si to spolu užijeme a jak to bude krásné. Už plánuje i nějaké výlety, že si půjčíme auto a kdo ví co. A já jsem mu ani nedokázala říct, že nikam letět prostě nemůžu. Že to nezvládnu. Stydím se za to, ale na druhou stranu se bojím, že neexistuje žádná rozumná cesta, jak to vyřešit.
Helena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
