Tedy o spokojenosti se poslední dobou moc nedá mluvit. Aspoň z mé strany. Stalo se totiž to, že můj přítel začal zcela bezdůvodně žárlit a zkouší mě čím dál více kontrolovat. Není mi to příjemné, protože myslím, že si snad po tolika letech můžeme věřit. Já ho také z ničeho špatného nepodezírám.
Začalo to tím, že mě při mém odjezdu na služební cestu požádal, abych s ním na mobilu sdílela svou polohu, že se o mě aspoň nebude bát. Tvrdil, že je nervózní z toho, že jedu autem s cizími lidmi a on neví, jak jsou to dobří řidiči. Jenže mně se zdá, že je to spíš snaha vědět o všem, kam se hnu.
Řekla jsem mu, že se mi to nelíbí, a že se bojím, aby se mi pak telefon rychleji nevybíjel, ale že mu samozřejmě jako vždycky zavolám, až dojedeme na místo. Navrhla jsem také, že se můžu občas cestou ozvat, že je vše ok, aby tedy měl klid. Nebyl s tím zrovna spokojen, ale souhlasil.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Poslední dobou mi také mnohem častěji píše a volá, když nejsme spolu, což je docela nepříjemné. Hlavně když jsem třeba v práci nebo na nějakém školení, kde nemůžu pokaždé rychle reagovat na telefonát a musím někdy hovor i nepřijmout. To je pak hrozně naštvaný a zlobí se, že mě nemůže dohonit.
Snažil se mi také rozmluvit návštěvu firemního vánočního večírku s tím, že je chřipková epidemie a ještě bych tam mohla něco chytit. Navíc si stěžoval, že jsem příliš vyzývavě oblečená, ale nevím, co je na tom, když si na party vezmu upnuté kalhoty a blyštivý top, to je přece docela normální oblečení.
Vrchol ovšem nastal nedávno, kdy mě kamarádky zvaly, ať s nimi na jaře letím na prodloužený výlet do Itálie. Řekl otevřeně, že si to nepřeje a že jestli chci někam letět, rád mě na cestě doprovodí a spolu si to krásně užijeme. Nechápe, že s kamarádkami je to docela jiné a já taky potřebuju někdy vypadnout a řešit holčičí záležitosti.
Příběh Petra: Bývalá přítelkyně se chce vrátit, já se bojím dalšího zklamání |
Jsem z toho popravdě docela špatná, protože nevím, jestli je to jen nějaká jeho momentální nálada, nebo se prostě s věkem tak změnil a bojí se, že mě ztratí, tak si mě hlídá. Já se ale obávám toho, že právě tím se od sebe vzdalujeme. Není mi to příjemné a vadí mi, že stále musím něco diplomaticky doma vysvětlovat, místo abychom si prostě na rovinu řekli: já jdu a tam a tam a bylo by hotovo. Co s tím?
Petra
Názor psycholožky čtěte na další straně.
