Bude mi čtyřicet pět, obě děti už si žijí spokojeně své vlastní životy. Dcera založila rodinu a udělala mě babičkou, syn pracuje v zahraničí, hodně cestuje a mámě sotva zavolá. A já si užívám nově získanou svobodu a k tomu navíc novou lásku. Ta má ovšem také svá ale.
Mému příteli je o dvanáct let méně než mně. I proto jsem se do vztahu zrovna nehrnula, ač mezi námi od první chvíle funguje fantastická chemie. Nechtěla jsem se nechat unést hormony a dost jsem to brzdila, ale nakonec jsem se nechala „ukecat“.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jsme spolu už skoro rok a musím říct, že to je stále lepší a lepší. Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla žít s o tolik mladším mužem. Popravdě mně to vždycky u druhých spíš pobuřovalo nebo aspoň udivovalo, ale když se to pak člověku přihodí osobně, je to prostě jízda.
Je docela jiný než chlapi mého věku, jaké mají doma třeba moje kamarádky nebo kteří to na mně poslední dobou různě zkoušeli. Je plný energie, nápadů, pořád je z něčeho nadšený, bezstarostný, nic pro něj není problém a v sexu je prostě nepřekonatelný.
Jenže poslední dobou je mezi námi trochu dusno. Bavili jsme se totiž o tom, jak si představujeme svou budoucnost. Problém je v tom, že já se jí spíš obávám, protože tuším, že jednoho dne věkový rozdíl způsobí, že si najde mladší partnerku a bude konec. On ale tvrdí, že chce být do konce života jen se mnou a touží po společném dítěti.
Příběh Hany: Obětovala jsem synovi všechno, místo vděku mě opustil |
Řekla jsem mu, že to nepřipadá v úvahu. Já mám dvě děti, které už jsou dospělé, dokonce i první vnouče, a nehodlám si na stará kolena pořizovat mimino a komplikovat si život. Necítím se na to ani zdravotně, ani ekonomicky, jsem ráda, že se o sebe dovedu postarat a po letech šetření konečně trochu žiju.
On to ale nechce pochopit a neustále mě přemlouvá, prosí, tlačí na pilu. Už jsem mu dokonce řekla, že jestli toho nenechá, že budeme muset náš vztah ukončit, protože z mé strany přes to nejede vlak. Ale on je neodbytný. Každou chvíli s tím vyrukuje. Nevím, co mám dělat. Nechci ho ztratit, ale dítě prostě v tomhle vztahu nepřipadá v úvahu.
Zdena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
