Problém je v tom, že on prostě neumí být jen doma. Hloupé je, že žije sám, protože s maminkou se už před mnoha lety rozvedli a on si, asi i pro svou velkou pracovní vytíženost, už žádnou jinou paní nenašel. Což je teď asi docela problém.
Bydlí v bytě, po zahrádce netoužil, když ji s maminkou kdysi měli, tak tam ani nepáchnul, byla to její doména. Táta dřív docela rád hrával tenis, ale jak jeho kamarády stíhaly nemoci, nebo začali být líní, tak pověsil raketu na hřebík, stejně tak i turistickou hůl.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Když jsme byli s bráchou malí, hodně s námi jezdil na výlety, miloval hlavně dlouhé procházky po horách, což nás zpočátku bavilo, ale pak už jsme toho měli plné zuby, nudili jsme se s ním a hrozně špačkovali, protože co je to za zábavu pro dva puberťáky, že?
Jenže to už je děsně dávno, táta se mezitím hrozně zaměřil na svou práci, dokonce si dodělal vysokou a chodil na jazykový kurz, protože firma, kde pracoval, obchodovala s německými partnery. Jak jsem řekla, práce byla pro tátu vším. Ani moc nemarodil, na dovolené nejezdil, prostě pro ni žil.
Když mu přišel čas odchodu do důchodu, dohodl se s vedením, že tam zůstane na poloviční úvazek, ale co vím, trávil tam stejně mnohem víc času a někdy pracoval i o víkendech. Nedělal to prý kvůli penězům, i když ty byly asi fajn, dokonce si pořídil nové auto, o kterém vždycky snil, ale hlavně ho to bavilo a byl rád, že ho stále potřebují.
Příběh Ludmily: Manžel tvrdí, že si hledá práci, doma se mu ale až moc zalíbilo |
Když se s ním rozloučili, a to s velkou oslavou a dokonce i finančním darem, tak to oplakal. Byl z toho úplně hotový, přišlo mi, jakoby za těch pár týdnů najednou zestárnul a sešel. Snažila jsem se ho utěšit, že bude teď mít čas na sebe a může zase začít cestovat nebo sportovat, ale on mi odsekl, že tomu nerozumím.
No, je to pravda, asi nerozumím. Já sama bych si někdy přála, aby mi v práci dali pěkné odstupné a vypoklonkovali mě. Jéje, co já bych všechno dělala, mít tak čas a peníze! Jenže u nás je to jinak, nevím, kam dřív skočit, jedno dítě dělalo teď přijímačky na střední, takže jsme v napětí, druhé to čeká za rok, manžel pořád v práci a já nestíhám nic, ani se víc vidět s tátou. Vlastně nevím, jestli o to stojí. Nechce o své situaci mluvit. Ale jí vidím, že je mu těžko a ráda bych mu pomohla.
Helena
Názor psycholožky čtěte na další straně.
