Dokud byly děti malé, tak u nás byly svátky ve všem podřízené jejich potřebám a očekáváním. To je jasné. Většinou jsme je trávili doma nebo na chalupě i s mými a partnerovými rodiči, aby si to všichni co nejvíc užili. Jenže pak syn i dcera vyrostli, založili rodiny a už mají své Vánoce doma. S námi se vidí obvykle na Boží hod nebo na Štěpána.
Vlastně mi to docela vyhovuje, nemám kolem štědrovečerních příprav takový blázinec, nemusím tolik nakupovat ani schovávat dárky před zvědavými dětmi. Také vaření a pečení mi nezabere tolik času, ani jeden s manželem toho moc nesníme a na sladké ani moc nejsme. Peču tedy jen symbolicky pro návštěvy a děti.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Navíc je doma klid, uklizeno, a protože si vždycky na svátky oba bereme dovolenou, tak to bývá velká pohoda. Pohádky v televizi, procházky po městě, svařáček, trhy, sem tam mrkneme do kostela nebo zajdeme na výstavu či do kina. Mám to ráda a miluju české Vánoce a českou zimu nade vše, i když třeba nenasněží.
Jenže můj muž si na stará kolena usmyslel, že je mu v zimě zima a že se potřebuje ohřát. A tak se rozhodl, že letos pojedeme slavit Vánoce někam k moři, kde je teplo a sluníčko. Když mi to řekl, málem jsem spadla ze židle. Cože? O Vánocích chodit v plavkách a místo svařáku si dávat spritz? To by mě teda ani ve snu nenapadlo!
Navíc chce vyrazit nejméně na týden, abychom se prý pořádně ohřáli, a tak by odpadlo i tradiční setkání s rodinou a vnoučaty. Ty se samozřejmě těší, co jim u babičky pod stromkem nechal Ježíšek, jenže manžel ani ten strom kupovat nechce. Prý to nemá smysl, když nebudeme vůbec doma.
Příběh Věry: Letos budu na Vánoce poprvé sama, jsem z toho špatná |
No, jsem z toho opravdu docela hotová. Ještě štěstí, že mi o tom vůbec řekl, původně to prý plánoval jako překvapení, že mi dá předčasný dárek k Vánocům, jenže se právě bál, abych nezačala s přípravami a pak mu nevynadala. No, uznávám, že jsem na něj docela vyjela a nařídila mu, ať na tu šílenost okamžitě zapomene. Jenže teď vidím, jak je smutný a je mu to líto, takže si lámu hlavu, co s tím.
Nechci se vzdát své představy tradičních Vánoc, ale abych celé svátky poslouchala jen výčitky, že je mu zima a že jsme se mohli ohřívat na pláži, to si taky nedovedu představit. Nechápu, že ho vůbec nenapadlo to se mnou konzultovat, dokonce se mi přiznal, že už složil v cestovce zálohu. Jo a taky se bojím, co by tomu řekly děti a vnoučata, přece s námi počítají. Vůbec nevím, co s tím teď udělat. Mám jet, nebo mu ten bláznivý nápad zatrhnout?
Hana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
