Manželovi se v práci dařilo, postupoval na kariérním žebříčku i na tom společenském, na čemž si zakládal možná ještě víc. Postupně se nám narodil syn a pak dcera, já byla s nimi doma, věnovala jsem se rodině a svoji kariéru opustila. Přišlo mi to v pořádku, i manžel si to tak přál.
Časem to ovšem mezi námi začalo dost skřípat. Manžel měl jakoby dvě tváře. Jednu navenek, mezi přáteli, v práci a na veřejnosti, druhou doma. Ta byla o dost jiná. Byl hrubý, agresivní, na mě i na děti. Když nebylo něco po jeho, dokázal dělat neuvěřitelné scény. Pak se sice někdy omluvil, kupoval mi drahé dárky, dovolené, ale i tak to bylo hrozně psychicky náročné.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Ani s dětmi si nevytvořil velké pouto, spíš se s nimi jen chtěl chlubit, ale nejsou na nic extra nadané, na sport nebo na školu, prostě normální děti, takže je dost často peskuje a srovnává s ostatními, což mi vadí a myslím, že to pro ně není dobře. Taky jsem si všimla, že se snaží je poštvat proti sobě navzájem i proti mně.
Než mi začalo pořádně docházet, že je to manipulátor a možná i psychopat, stalo se to, co jsem rozhodně nečekala. Přišel za mnou a oznámil mi, že jsem k ničemu, hnusná, stará a blbá, a on si našel jinou. Mám se prý do měsíce odstěhovat i s dětmi z našeho domu a nedělat problémy, nebo mi udělá ze života peklo a naprosto mě zničí. Udělal na mě takový nátlak, že jsem se vzdala i poloviny našeho společného domu (prý jsem tam stejně nevydělala ani na cihlu).
Milostivě mi dovolil nechat si auto a zaplatil mi stěhováky, kteří mě i s dětmi odstěhovali do mého malého bytu, který jsem dostala po škole od rodičů a prozřetelně jsem si ho nechala na horší časy a pronajímala studentům.
Teď jsem ale v situaci, že jsem si musela narychlo najít práci, abych sebe a děti uživila. Jenže jsem vypadla z oboru a žádné velké peníze mi nenabídli. Jsem však ráda, že jsem ráda, a hlavně že jsme s dětmi v klidu a bezpečí. Jenže je tu nová bitva.
Příběh Karla: Odešel jsem od ženy kvůli mladší, teď toho lituji |
Rozvod nebude jen tak hladký proces, manžel má známé právníky, peníze a ostré lokty, já jsem vyčerpaná ženská s dvěma dětma na krku, bez peněz a psychicky na huntě. Právnička mi sice řekla, že mám nárok na slušné výživné na děti, ale dokud nebude vše vyřízeno, je vše na mně. On se tedy k placení čehokoli staví dost problematicky.
Původně jsem ze skromných poměrů, takže jsem zvyklá šetřit a nějak to dáme. Říkám si, že psychické zdraví moje a dětí je hlavní. Bojím se, aby nezačal o děti nějak bojovat, i když o ně vlastně nestojí, jen aby mi ublížil.
Nevím, co si počít, přijdu si proti němu slabá a neschopná, zato on je všehoschopný. Vidím to i teď, kdy řešíme, jak se bude s dětmi vídat. A je to docela peklo. Dělá jen potíže, scény, volá mi i v noci, aby mi vynadal nebo mě z něčeho obvinil.
Zatím to dávám, kvůli dětem musím, ale děsím se toho, co bude dál. Jaké mám z toho všeho východisko?
Alžběta
Názor psycholožky čtěte na další straně.
