Jak už jsem napsala, zpočátku se rodina točila kolem nevlastní dcery a já se ani do mateřství nijak extra nehrnula. Měla jsem stále co dělat a navíc jsem rozjížděla kariéru. Nikam jsem nespěchala, bylo mi 25 let a celý život jsem měla před sebou. Když jsme přečkali pubertu a dcera odjela studovat do zahraničí, nadhodila jsem doma, že bychom si mohli pořídit miminko. S tím jsem však u manžela narazila.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Problém nebyl finanční, ale spíš šlo o jeho pohodlí. Zatímco mně začaly bouřlivě tikat biologické hodiny a nemilosrdně se začala přibližovat čtyřicítka, on se překulil přes padesátku a hrozně zpohodlněl. Dřív jsem věkový rozdíl mezi námi ani moc nevnímala, manžel býval velký sportovec a kolikrát jsem mu fyzicky ani nestačila.
Poslední dobou ale pozoruji, že mu docházejí síly, svaly mizejí a on si místo vyjížďky na kole raději lehne na gauč a projíždí sociální sítě. Ani s kamarády nikam nechodí, je většinou doma, ale do ničeho se mu nechce. Dokonce už ho nebaví ani motorka, kterou si před pár lety vyvzdoroval.
Na moje naléhání, že by nám dítě přineslo do života trochu vzruchu a nové impulsy, okamžitě zareagoval negativně – že chce mít svůj klid a ne aby mu tady brečelo mimino, prý by se ani pořádně nevyspal. Možná má na jeho názor vliv i příběh jeho kolegy, který se nedávno rozvedl kvůli mladé milence, a s tou teď založili rodinu. Chodí údajně do práce celý zničený a navíc prý bych nevěřila, kolik to všechno stojí peněz.
Příběh Lindy: Náš vztah skřípal, ale svatbu jsme nezrušili. Byla to chyba?![]() |
Přitom u nás finance nejsou problém, oba slušně vyděláváme a máme našetřeno. Navíc já od manžela vlastně nic nechci, klidně může i spát v dceřině pokoji, aby měl klid a nebudilo ho noční kojení. Jenže on si stojí za svým a o dalším dítěti nechce ani slyšet.
Jsem z toho hodně smutná a taky zklamaná z jeho přístupu, protože pokud šlo o přijetí jeho dcery, tak jsem s tím neměla problém, mám ji jako vlastní. Ale doteď jsem se podřizovala já jemu, proč teď nemůže zase on vyjít vstříc mně? Jsem si jistá, že i on by s malým dítětem zase omládl, získal energii a měl zase pro co žít.
Judita
Názor psycholožky čtěte na další straně.




























