Nikdy jsem si nemyslela, že budu ta zlá macecha. Klukovi je patnáct, holce sedmnáct a já jsem od začátku dělala první poslední, aby se u nás cítili dobře. Jenže po čase jako by se moje snaha otočila proti mně. Zjistila jsem, že pro ně nejsem partnerka jejich táty, ale spíš neviditelný servis.
Neuklízejí po sobě, špinavé nádobí nechávají válet po celém bytě, a když uvařím, ani nepoděkují. Vrcholem všeho je, že mě vnímají jako automat na plnění jejich přání. Když se ozvu, setkám se jen s protáčením očí a ignorací.
Mluvte o tom, co potřebujete, nikoli o tom, co dělají děti špatně.
