Během studií dcera bydlela s námi, tedy se mnou a manželem, ovšem pak se rozhodla, že vyrazí do světa a bude hledat své místo na slunci. Vzhledem ke svým vynikajícím výsledkům ve škole získala možnost pracovat na zahraniční univerzitě a brala to jako znamení, které ji v životě posune dál.
Moc se nám to s mužem nelíbilo, ale brali jsme to jako příležitost a také jsme si říkali, že se lépe postaví na vlastní nohy, pozná nové lidi a pracovní kontakty. Taky jsem trochu doufala, že si najde konečně i přítele, protože dosud žádného neměla, kolem ní se točili jen podobně motivovaní spolužáci, ale víc v tom nikdy nebylo.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Zkoušela jsem na to téma s dcerou i mluvit, pokaždé mě ale utnula s tím, že se nemám starat, že si někoho najde, až bude čas, a nechce být pod tlakem. Nicméně práce v zahraničí sice změnou byla, ale nevím, jestli k lepšímu. Dcera se totiž ve svém prvním pracovním působišti seznámila s lidmi, kteří mají zvláštní životní postoje. A ti ji začali formovat.
První věc byla, že se dcera odhlásila ze všech sociálních sítí, přestala jíst maso a začala docházet na různé přednášky, semináře a také demonstrace, které se věnovaly nejen ochraně životního prostředí (což je konečně blízko jejímu oboru, studovala přírodní vědy), ale také dalším tématům.
Když přijela po několika měsících na návštěvu, ani jsme ji nemohli poznat. Měla divoce nabarvené vlasy, začala se jinak oblékat, ale hlavně se z ní stala, jak bych to řekla, aktivistka. Začala nás s manželem přesvědčovat o nevratném konci světa, pokud se radikálně nezmění každý člověk, co žije na zeměkouli.
Je proti všem výdobytkům civilizace, od automobilů až po chytré telefony, odmítá alkohol, živočišnou stravu a začala se vyjadřovat i k politice, což ji dříve vůbec nezajímalo. Prohlásila, že nikdy nebude mít děti, protože lidstvo stejně jen planetu devastuje, takže čím méně nás bude, tím lépe.
Příběh Vladimíra: Dcera nám představila svého přítele, s manželkou jsme v šoku |
Maluje si na pleť různé obrazce henou, nosí batikované šátky, jí jáhly a cizrnu a oči jí tak zvláštně září, že mám strach, jestli snad něco nebere. Nebo jestli nevstoupila do nějaké sekty. Manžel tvrdí, že vidím trávu růst a holka že je normální, jen má opožděnou pubertu, ale já se tím nehodlám nechat ukolébat.
Podle mne se dala dohromady s divnými lidmi, kteří na ni mají špatný vliv. Bojím se, aby se nakonec ještě nedostala do nějakého konfliktu se zákony, ať už u nás, nebo nedej bože v zahraničí. A zároveň se loučím s představou, že bude mít normální rodinný život a přivede na svět naše vnoučata, na což jsem se, jako každá máma, tolik těšila.
Hana
Názor psycholožky čtěte na další straně.
