Když jsem se vdávala, myslela jsem, že prožívám nejkrásnější den svého života a že už budu jen šťastná po boku muže, kterého tolik miluju. Byla jsem naivní, už pár týdnů po svatbě jsem zjistila, že můj muž není ten, za koho jsem ho považovala. Přitom nemůžu o sobě říct, že bych byla nějaká hloupá, nezkušená husa. Už jsem za sebou měla pár známostí, bylo mi skoro třicet, ale v jeho případě jsem byla skutečně ke všemu slepá. Byla jsem zamilovaná, jak nikdy v životě. Až časem mi začala docházet spousta věcí, které mi ještě před svatbou mohly otevřít oči. A dokonce i po ní, a ještě spoustu dalších dlouhých let jsem oči spíš přivírala.
Vyléčil mé zlomené srdce
V pětadvaceti mi můj tehdejší přítel zlomil srdce, rozešel se se mnou po tříletém vztahu v době, kdy jsme dokonce plánovali svatbu. Zamiloval se do jiné, byl s ní sotva dva měsíce a zjistil, že ji miluje víc než mě. Já se tenkrát zhroutila a sama sobě slíbila, že nikdy nechci žádného chlapa ani vidět. No, viděla jsem, ale žádné city mě nepřemohly. Nezamilovat se mi vydrželo tři roky, pak jsem poznala Milana. A opět jsem se zamilovala. I proto jsem si pak později říkala, že to bude ten pravý, protože ti před ním pro mě byli svým způsobem nezajímaví, jen jsme si užili sex a tím to skončilo.
Chodili jsme spolu dva roky, pak mě požádal o ruku a ke svatbě skutečně došlo. V té době jsme už spolu dávno žili, Milan se ke mně nastěhoval měsíc po našem seznámení. Přišel s jedním kufrem, nechtěl mluvit o tom, kde žil předtím, prý je to už za ním a nechce se k tomu vracet. Já už byla v té době do něj natolik zamilovaná, že mi to vlastně bylo jedno. Rozhodla jsem se, že zapomenu na své bolístky, nebudu chtít nic vědět o těch jeho a s ním začnu nový život.
Šok po svatbě
První ránu dostal náš vztah asi dva měsíce po svatbě, kdy jsem se dozvěděla, že Milan má velké dluhy. Hrozila mu exekuce a odnesla bych to pochopitelně i já. Ani jsem nepátrala, kde k nim přišel, řekl mi, že to je pozůstatek z jeho minulého vztahu, že by o tom radši nemluvil. Vybrala jsem svoje úspory a dluhy srovnala. On byl na dně, byl mi vděčný, brečel, že mi to všechno vynahradí. Odpustila jsem mu i proto, že jsem zjistila, že čekám dítě. Hrozně moc jsem po něm toužila a chtěla jsem pochopitelně k němu mít i otce.
Narodil se nám syn, za dva roky druhý. Milan byl fajn otec, ale v našem manželství to čas od času zaskřípalo. Jediné, co bylo fajn, byl náš milostný život. V posteli jsme vždycky zapomněla na výhrady, které vůči němu mám. Chodil do práce, vydělával, ale nikdy mi nevrátil, co jsem za něj zaplatila. Já navíc byla moc hrdá, nebo spíš hloupá, abych mu to připomínala.
Rok si vydržoval milenku
Uběhlo téměř deset let a já zjistila, že můj muž má milenku. Možná bych dokázala odpustit, kdyby se jednalo jen o nějaký úlet, zkrat, jenže Milan měl vedle mě další vztah, který trval skoro rok. A to se mnou několikrát týdně spal. Nic jsem nepoznala, nikdy jsem neměla podezření, dokud mi to jedna dobrá duše nevyzvonila. Milan nezapíral, přiznal se ke všemu. Dokonce mi ji chtěl ukazovat na Instagramu, byl na ni tak pyšný, jaká je to krásná dívka. Nedala jsem mu žádnou šanci si o všem promluvit, sbalila jsem mu kufr a z bytu ho vyhodila. Opět jsem se zařekla, že ho už nikdy nechci ani vidět. Postupně jsem zjistila, že Milanově milence je jen něco málo přes dvacet, že si ji vydržoval, sypal do ní peníze, mně zatajil skutečnou výši svého příjmu, aby měl peníze pro ni.
Naše manželství skončilo, ale na rozvod jsem neměla sílu. Představa, že bych to s ním musela řešit, mluvit s ním, vidět ho, byla naprosto strašná. Milan chtěl vídat kluky, nebránila jsem mu v tom, synové ho milují a on jako otec je opravdu skvělý. Akorát jsem nikdy nebyla u toho, když pro ně přišel, nebo je přivedl zpátky. I alimenty mi posílal dost vysoké a často jim něco koupil, financoval další náklady.
Zas spolu mluvíme
Už je to přes rok a my dva spolu opět mluvíme, jeho mladá přítelkyně mu brzy dala kopačky, přestal pro ni být zajímavý. Zůstal sám, pronajal si byt, kde s ním tráví čas i naši synové. Omluvil se mi, některé věci jsme si i vyříkali, dokonce mi sám od sebe začal posílat peníze, aby mi splatil, co jsem za něj před lety uhradila. Neodpustila jsem mu, ale už jsem schopná s ním být v jedné místnosti, mluvit s ním o klucích. Nechci s ním řešit minulost, nemám ani chuť řešit budoucnost. Slovu rozvod se vyhýbáme. Cítím z něho či z občasných narážek, nebo sem tam něco řeknou i kluci, že by chtěl být zase s námi, vrátit čas, nebo začít znovu, ale já nevím. Bojím se, jestli bych mu dokázala někdy odpustit, jestli bych mu to třeba nevyčítala. A co když to udělá znovu? Na druhou stranu, ale vidím, že kluci by tátu chtěli zase doma. A co je vůbec nejhorší, já ho mám pořád ráda a občas mi chybí.
Hanka
Názor odbornice čtěte na další straně.
