Byla jsem vždy, už od dětství, obklopena spoustou kamarádů. Měla jsem kamarády ze školy, z atletiky, z práce. Jak šly roky, postupně jsme si mizeli z očí, další přibývali. Jen o jednom člověku mohu říct, že ho znám déle než všechny ostatní blízké, déle než manžela a děti, kromě rodičů pochopitelně. Tím člověkem je má nejlepší kamarádka Marta. Poznaly jsme se na atletických závodech, když nám bylo deset let. Sedly jsme si už jako malé holky a vydrželo nám to dodneška.
Zatímco já mám život celkem klidný, Marta si prožila své. Vdala jsem se v pětadvaceti, narodily se mi dvě děti, nejdřív dcera, dva roky po ní syn. S manželem bydlíme na kraji města v domku a jak říkám, žijeme naprosto normální život. Syn s námi dosud bydlí, je mu třiadvacet. Dcera se odstěhovala před dvěma lety. Nejdřív bydlela se dvěma kamarádkami, pak si našla lépe placenou práci, alespoň tak nám to tvrdila, ale obávám se, že je vše jinak, a mohla si tak dovolit bydlet sama.
Kamarádčin manžel mi od začátku neseděl
Marta je podruhé vdaná, její první muž byl alkoholik a pro ránu nešel daleko. Mají spolu syna, ale potatil se, měl dokonce problémy se zákonem a Marta se s ním už nějakou dobu ani neviděla. Zhruba před deseti lety se vdala podruhé. Byla jsem jí tenkrát na svatbě za svědka. Abych pravdu řekla, její manžel mě nijak neoslnil. I když on se opravdu snažil zapůsobit na každého, především pak na všechny příslušnice něžného pohlaví. Uznávám, byl a pořád je to chlap, na kterého se dá koukat, má to štěstí, že celý život bude dobře vypadat, hezký úsměv, charizma, to mu rozhodně nechybí. A především on to ví a umí s tím pracovat.
Napište svůj příběh i vyPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Kdysi dávno jsem s podobným typem chodila. Všechny holky mi ho záviděly, on flirtoval, byl samý vtip a úsměv, jenže mě to hrozně štvalo. Žárlila jsem a právem, nebyla jsem jediná v jeho životě. A Martin manžel mi ho okamžitě připomněl, už když jsem ho poznala, tušila jsem, že to s ním kamarádka nebude mít jednoduché.
Zatímco mně Martin manžel neseděl, můj muž se s ním okamžitě skamarádil. Začali spolu chodit na fotbal, občas na pivo a každou chvíli jsem poslouchala, že si Marta fakt dobře vybrala. Vzhledem k tomu, že jsme s Martou velké kamarádky a můj manžel si oblíbil jejího muže, bylo jasné, že se budeme vídat častěji všichni společně. Nebyla jsem z toho nadšená, ale vždy jsem jeho vtípky a dvojsmyslné narážky nějak přetrpěla.
Nevěra mu není cizí
Můj instinkt mě ale nezklamal, Marta se mi časem svěřila, že si myslí, že jí je muž nevěrný. Bohužel se nemýlila, tenkrát mu odpustila a vypadalo to, že si to vzal k srdci a seká latinu. Nevím, jak dlouho mu to vydrželo, ale dnes vím, že už má zase milenku a bohužel jí je moje dcera. Přišla jsem na to jen náhodou. Dlouho se u nás neukázala, tak jsem si říkala, že ji navštívím v práci. Měla jsem cestu do města, a když jsem už pomalu byla u firmy, kde pracuje, vyšla ven ze dveří a zpoza rohu se objevil Martin manžel, objali se, líbali a pak do sebe zavěšeni odešli. Byl to šok. Nevěřila jsem svým očím, ale nespletla jsem se. To vím jistě.
A teď nevím, jak s tím naložím. Je to už pár týdnů a já to pořád nosím v sobě. Nedokážu to říct nikomu, ani manželovi, ani Martě, vlastně nejsem ani schopná se zeptat dcery. Bojím se, že se to provalí, že přijdu o kamarádku, nebo o svou dceru.
Karla
Názor odbornice: Zdržte se aktivit
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12.
Vážená Karlo! Je pochopitelné, že se trojúhelníkem trápíte, koneckonců jde o dceru a o dobrou kamarádku. Nacházíte se však v nevýhodné pozici. Nejste aktivním činitelem děje, jen jeho pasivní přihlížející. Proto jsou možnosti vaší intervence relativně velmi okleštěné. Dceru jste s milencem viděla, nabízelo by se promluvit s ní. Asi byste se i ráda dozvěděla o její motivaci pro vstup do vztahu s ženatým mužem či o jejích plánech, co by ráda se vztahem dál. Obávám se však, že byste se takovým krokem okamžitě stala součástí komplotu. Musela byste s dcerou „držet basu“. Zkuste si představit, jak byste se v takové roli cítila. Možná zjistíte, že vám bude příjemnější zůstat nestranná. Znamená to se do celé záležitosti nemíchat. Ač je to nelehké, člověk by rád „něco udělal“, bývá v těchto situacích nejlepší se veškerých aktivit zdržet.
Ano, situace se může vyvinout tak, že přijdete o dobrou přítelkyni. Může se i stát, že se načas rozkmotříte s dcerou, avšak naštěstí takové rozmíšky nebývají většinou trvalé. Dcera a ostatně i kamarádka s manželem jsou dospělí lidé, jimž je nesnadné zasahovat do rozhodování. Leckdy se totiž stane, že se nakonec dobře míněná rada obrátí proti svému autorovi.
Pokuste se pracovat na svém vztahu s dcerou i na vztahu s kamarádkou. Netrapte se tím, co změnit nemůžete, ale pokuste se ovlivnit, čeho jste aktivním aktérem. Budoucnost ukáže, zda šlo ze strany dcery o krátkodobé pomatení smyslů, či nikoli.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
