Ve třiadvaceti jsem se zamiloval, a to opravdu hodně. Marie byla moje první velká láska. Pár známostí, takových těch na pár dní, jsem už za sebou měl. I nějaké ty postelové zkušenosti jsem nasbíral, ale Marie byla dívka mých snů, ta pravá první velká láska. Zamiloval jsem se jako puberťák. A ona? Nic. Byl jsem pro ni vzduch. Co jen já se za ní naběhal, aby si mě všimla. Když si na to dnes vzpomenu, nevěřím.
Velká láska
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích, nebo z mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Ale nakonec to, alespoň pro mě, dobře dopadlo. Konečně se milostivě uvolila jít se mnou na rande. Prý ale ať si od toho nic neslibuju, řekla mi. Mně to bylo jedno, byl jsem rád, že budeme spolu, budu dýchat stejný vzduch jako ona, bude se mnou mluvit. Po první schůzce následovala další, pak třetí a najednou jsme spolu tvořili pár.
Asi po měsíci došlo i na sex a já s opravdu velkým překvapením zjistil, že Marie je v devatenácti ještě panna. A to jsem si myslel, co všechno už nemá za sebou, taková pěkná holka, kluci se kolem ní motali a ona s žádným ještě nic neměla. Já byl první. Tehdy se mi svěřila, proč tak dlouho odolávala mým pokusům o sblížení. Prý jsem se jí líbil už od prvopočátku, ale bála se, že ji jen využiju. Tak to jsem se opravdu zasmál.
Bylo nám s Marií moc hezky. Ona studovala, já pracoval. Bydlel jsem s kamarádem v pronájmu, Marie žila u rodičů. Její rodiče mi sedli, jsou fajn, z ničeho si nedělají moc velkou hlavu. Vzali mě do rodiny prakticky hned po seznámení. Oba hodně sportují a cestují. Marie i její mladší sestry jsou dost po nich. Milé, veselé, otevřené, kamarádské. Cítil jsem se u nich dost dobře.
Pocházím z rozvedené rodiny, žil jsem od pěti let s mámou a tátu jsem vídal jen občas. Pracoval v zahraniční firmě a často jezdil ven, takže na mě měl málo času. To byl i důvod, proč se naši nakonec rozešli. Máma si časem našla jiného, vdala se. Otčím je celkem fajn, mám ho rád, prakticky mě vychoval. Naši si Marii taky oblíbili.
Svatba na obzoru
S Marií jsme spolu už pět let a před rokem a půl jsme si sehnali pronájem. Měl jsem ze společného bydlení docela obavy, na pořádek moc nejsem a představa, že se budu muset někomu jinému přizpůsobit, mě děsila. Ale dal jsem to, šlo to skoro samo, až jsem nevěřil, co všechno jsem kvůli Marii schopný udělat. Pak jsem ji požádal o ruku. A ona souhlasila. Hned začaly s mámou plánovat svatbu. Sice ji chceme mít až někdy na jaře příštího roku, ale prý je na všechno času tak akorát.
Marie teď o ničem jiném než o svatbě ani nemluví. Už mně to celkem otravuje. Mně je celkem jedno, jestli budeme mít svíčkovou, nebo knedlo vepřo, jestli má pozvat sestřenici z patnáctého kolene, nebo třeba jestli bude mít dvě, nebo tři družičky. Pro mě za mě. No a já to začal řešit po svém, kdykoliv začne s matkou kecat po telefonu o svatbě, tak mizím. Do hospody za kamarády. No a jednou jsem to krapet přepískl a začal se na autobusové zastávce dvořit nějaké slečně. Vyměnili jsme si telefonní čísla a ona mi druhý den zavolala. Prý jak jsem dorazil domů, že měla strach, abych nezabloudil. Průhledný manévr, ale mému egu zalichotilo, že má o mě někdo zájem.
Nová láska
Já vím, neměl jsem to dělat, ale smluvil jsem si s ní schůzku. V prvním záchvěvu svědomí jsem to omlouval tím, že se jí musím omluvit za nevhodné obtěžování na zastávce. Ale spíš mě lákalo jít na kafe s jinou ženou než s Marií. Jenže u jedné schůzky nezůstalo, začali jsme se stýkat a já jí totálně propadl. Ona od počátku věděla, že mám Marii, řekl jsem jí to, už když jsem ji poznal. Nemusel jsem jí tak nic tajit, ani se k ničemu přiznávat. Už se stýkáme dva měsíce a já začínám pochybovat, jestli je dobře, že se budu ženit.
Já miluju obě, nevím, kterou víc a kterou míň. Neumím si určit priority, ale je mi jasné, že brzy budu muset. Marie nic netuší, chovám se k ní pořád stejně, nedávám jí žádnou příčinu, aby o mně začala pochybovat. Já ani druhé dívce nic neslibuji, zatím se o Marii, ani mé svatbě nebavíme. Teď si jen užíváme jeden druhého. Je mi ale jasné, že na to brzy přijde řeč.
Jaroslav
Názor odbornice: Ukliďte si v sobě
PhDr. Magdalena Dostálová, psycholožka a psychoterapeutka Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy Praha 12
Vážený Jaroslave! Nečekejte, že kdokoliv vyřeší dilema za vás. Opravdu byste „poslechl“ radu z internetové poradny a opustil jednu z nich? Nemyslím si. Navíc by taková cesta pro vás ani nebyla cenná, je totiž zkratkou. Zkratky v mezilidských vztazích nefungují. Máte-li možnost se o své situaci poradit s psychologem, partnerským terapeutem, učiňte tak. Nečekejte, že se svět obrátí vzhůru nohama hned po první konzultaci. Čeká vás mravenčí práce na sobě samém, kde si dojdete k tomu, co vlastně od vztahu očekáváte. Co udělat, abyste se do podobných situací nedostával zas a znova? Co vám ve vztahu s Marií chybí, že jste se zakoukal jinde? A co vy sám můžete udělat pro to, abyste chybějící do vztahu doplnil. Stálo by za to začít co nejdříve, jinak vám hrozí, že si v sobě do svatby nestihnete uklidit.
PhDr. Magdalena Dostálová
Co mám podle vás dělat?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 22. října 2018. Anketa je uzavřena.
