Příběh Ivana: Žena hodně přibrala, jde jí o zdraví. Jak to říct a neurazit?

S manželkou jsme se brali před deseti lety. Pamatuji si, jak jí to slušelo. Štíhlý pas se v těch šatech s bohatou sukní krásně vyjímal, myslím, že tenkrát ještě o několik kilo zhubla, jak jí záleželo na tom, aby byla krásná nevěsta. Teď po letech je stále hezká, ale následkem dvou těhotenství během mateřské hodně nabrala a já nevím, jak jí říct, že by se sebou měla něco dělat.

Když čekala naše první dítě, syna, tak přibrala celkem třiadvacet kilo, takže jí po porodu ještě hodně zůstalo. Počítala s tím, že při kojení něco shodí, ale moc dolů to nešlo. Navíc jí hodně lítaly hormony a splíny začala zajídat sladkým. Po roce a půl pak přišla do jiného stavu podruhé, tentokrát to navíc byla dvojčata. To nabrala snad ještě víc.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Dětem je teď sedm a pět let, starší syn chodí do první třídy a holky do školky. Žena se ale zatím do práce nevrátila, říká, že to není možné, protože pořád někdo z nich marodí a to by jí v zaměstnání stejně netolerovali. Tak je doma. Máme naklizeno, napečeno, navařeno, což je super, ale myslím, že by se teď, když má na sebe víc času, měla začít věnovat taky sobě.

Jde o to, že na kontrole u praktika jí zjistili vysoký tlak a také ji lékař upozornil na to, že by měla zhubnout, protože má poměrně vysoké BMI. Hodně se jí to dotklo, když přijela domů, tak málem plakala. Prý dohromady za celý den nic moc nesní a pohybu má podle svých slov kolem dětí a domácnosti dost, tak co má ještě dělat? Naznačil jsem, že může třeba chodit někam cvičit nebo že může zkusit kolo (před dětmi jsme docela rádi dělali cyklovýlety, ale na kola se práší ve sklepě).

Jenže to jsem narazil. Chtěl jsem pomoct, ale vyštěkla na mě, že už ji nemám rád, protože je podle mě hnusná, tlustá a líná, pak práskla dveřmi a do druhého dne se mnou nemluvila. Přitom to není pravda, mám ji rád a vím, že není líná a hodně toho pro rodinu dělá, ale všímám si, že se dost změnil její životní styl.

Příběh Aleny: Dělala jsem synovi i manželovi služku, moje trpělivost přetekla

Už ji nebaví chodit na výlety nebo na procházky. Když má klid, radši si sedne, čte si, luští sudoku, dívá se na televizi nebo kouká do mobilu. Ven s dětmi jde maximálně na hřiště za barákem, výlety ji dost zmáhají. Dřív jsme chodívali na hrady a rozhledny, ale to už ji nebaví, je to hodně fyzicky náročné. I dovolené má radši na chatě. K vodě ji nedostanu, dokonce ani k moři nechce, v plavkách se necítí a v horku je úplně zchvácená.

Jak už jsem napsal, mám ji rád a chci, aby se zase cítila dobře, a hlavně aby byla zdravá, protože má hádám opravdu dost nad stovku, což při její menší výšce je poměrně dost. Samozřejmě si přede mnou na váhu nestoupne a neříká mi, kolik váží. Párkrát v minulosti zkoušela různé diety, ale i když něco shodila, nabrala ještě víc.

Kolegyně v práci mluvily o nějakém televizním pořadu, kde obézní lidé hubnou pod dohledem odborníků, tak jsem si říkal, jestli by jí třeba něco takového neprospělo. Jenže nevím, jak jí to říct, aby se zase neurazila nebo se necítila dotčená.
Ivan

Názor psycholožky čtěte na další straně.