Příběh Karla: Moje žena se zamilovala do sportu, já ani děti ji už nezajímáme

Nikdy jsem si nemyslel, že to řeknu, ale začal jsem nesnášet sport a když se řekne zdravý životní styl, tak se mi navaluje. Může za to moje žena, která se těsně před čtyřicítkou totálně zbláznila a stala se z ní sportovní závislačka. Bohužel rodina i náš vztah tím dost trpí.

Začalo to, když jsme se přestěhovali do nového bytu a ona se seznámila se sousedkami, které si tu udělaly takovou partičku. Začaly se navzájem povzbuzovat a inspirovat v trávení volného času i životosprávě. Což by samo o sobě nebylo špatné – každý z nás asi má co zlepšovat a taky je fajn, že zapadla mezi sousedky.

Napište i vy svůj příběh

Příběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na [e-mail]. Respektují vaši anonymitu.

Ovšem následky na sebe nedaly dlouho čekat. Nejdřív začala chodit na jógu a na seminář o zdravé výživě, pak se stala vegetariánkou a nakonec vegankou. K józe přidala další cvičení, posilovnu, volejbal a plavání. Prakticky není večera, aby neměla nějakou aktivitu.

Chod rodiny, který se dříve řídil hlavně podle dětí, se začal rovnat podle jejího rozvrhu. Většinu povinností souvisejících s chodem domácnosti jsem musel přebrat já, protože přece mám – na rozdíl od manželky – po práci dost času. Nakupuju podle seznamu, který mi posílá na mobil, vozím děti z kroužků, vařím večeři, pomáhám s projekty do školy – no nenudím se.

Manželka chodí domů docela pozdě, celá nabitá adrenalinem ze sportu, ale o nic doma moc zájem nejeví, ani o mě jako takového. Podle ní jsem líný, obtloustlý, stárnu a nejsem k ničemu, protože pravidelně nesportuji a večer relaxuji u televize nebo mobilu. Já toho mám ale za celý den dost a myslím si, že líný tedy rozhodně nejsem.

Příběh Majdy: Můj muž je buď v práci, nebo na mobilu. Je toto ještě vztah?

Ano, moje postava už není, co bývala, ale nestěžuji si, cítím se dobře a chtěl bych normálně žít jako dřív. Jenže u nás doma je to teď vše naruby. Vaří se jen vegansky, takže když chci maso nebo něco dobrého, musím si to uvařit sám nebo si zajít do hospody. Ani nepamatuju, kdy jsme si s ženou doma jen tak otevřeli víno, ona teď pije jen to bez alkoholu, ale hlavně bylinné čaje a minerálky.

Sex je u nás doma taky už nějaký čas tabu – nevím, jestli proto, že je ze sportu unavená, nebo ji sám o sobě dost uspokojuje, či snad už jsem jí úplně odporný? Prostě jsme jako bratr a sestra nebo spíš bratranec a sestřenice. Dohromady nás drží děti, hypotéka a svatební slib, ale není to málo?
Karel

Názor psycholožky čtěte na další straně.