Začnu asi tím, že máme dvě děti školou povinné, kterým jsme nechtěli působit bolest rozchodem. Zejména mladší dcera je hodně citlivá, tak jsme se – jsou to už dva roky – v klidu domluvili, že půjdeme od sebe a budeme se u dětí střídat. Náš společný byt jsme nechali jako „střídací“, já se odstěhoval k rodičům do rodinného domu a žena si našla garsonku v okolí.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
U dětí v bytě jsme se po dvou týdnech střídali, nebyl v tom žádný problém, ani jednomu z nás to nějak extra nepřekáželo. Hlavní bylo, že děti byly spokojené a braly celou situaci lépe, než jsme čekali. Na jejich narozeniny nebo třeba na Vánoce jsme se sešli všichni, aby si to užily co nejlépe a netrpěli tím, že my už spolu nechceme žít.
Tedy, já bych s ženou klidně byl. Přes všechny možné dohady, které mezi námi kdy byly, a přes některé její povahové rysy je to stále matka mých dětí a partnerka, se kterou jsem se před lety rozhodl spojit svůj život. Jenže ona, možná i pod vlivem okolí (v našem okruhu se teď rozchází více dvojic), trvala na tom, že je mezi námi konec.
Příběh Josefa: Žena je na mateřské. Domů se už vůbec netěším, je tam peklo |
Klapalo to celkem obstojně. Já se v mezičase bez dětí v klidu věnoval práci i koníčkům, ona snad také nějak dobře žila. Ani jeden jsme si nikoho nenašli. Vlastně jsme se ani papírově nerozvedli, dávali jsme tomu čas, nic nás nehonilo a žádný větší majetek, o který bychom se museli nějak divoce dělit, jsme neměli. Šlo nám celou dobu hlavně o to, aby děti byly v pohodě.
Jenže teď se manželka ozvala, jestli to my dva nedáme zase dohromady. A já si vlastně nejsem jistý, co jí na to říct. V zásadě s tím problém nemám, i děti by určitě byly šťastné, ale co když je to jen další její vrtoch a po čase se zase rozhodne odejít?
Libor
Názor psycholožky čtěte na další straně.
