Krátce po dceři se nám narodil ještě syn, takže žena byla s dětmi skoro pět let doma. Já mezitím chodil do práce a po večerech a víkendech makal doma, aby to tu nějak vypadalo. Naštěstí si většinu věcí udělám sám, jsem od řemesla a práce rukama mě baví, jenže mám ty ruce jen dvě.
Moje žena si doma navymýšlela spoustu úprav, ale bral jsem to tak, že tomu líp rozumí a co šlo, v tom jsem se snažil jí vyhovět. Ona toho měla v té době taky hodně – dvě malé děti, které si stále předávaly nemoci, do toho rozkramařená domácnost, ale nějak jsme to zvládali. Neměli jsme stejně moc na vybranou.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Na dovolenou se nejezdilo, nebyly peníze, ani čas, ale já jsem si říkal, že si to vynahradíme, až budeme mít hotovo, děti trochu povyrostou a celkově na tom budeme lépe. Jenže teď už máme byt celkem hotový, děti jsou ve škole a ve školce, manželka začala chodit do práce, ale náš život se nějak extra nezlepšil. Spíš je to naopak.
Chápal jsem, dokud byly děti malé a pak když jsme neměli ani kuchyňskou linku, že jsme jedli kupované jídlo ohřívané v mikrovlnce nebo jsme si ho nosili z hospody, ale myslel jsem, že v novém začneme trochu jinak. Jenže moje žena odmítá doma cokoli dělat, maximálně vyloží na stůl sýry a salámy s chlebem, prý není žádná služka nebo kuchařka. Jestli prý chci teplé jídlo, mám jít za maminkou nebo do hospody.
Ani s ostatními domácími pracemi to není nic moc. Docela mi vadilo, když byly děti menší, že všude po bytě byly hračky a jejich věci, ale to mi vysvětlovala tak, že to ani nemá cenu uklízet, protože to hned zase rozhrabou. Teď už jsou větší, mají svůj pokojíček, kde je čurbes, ale ten je vlastně stále všude.
Žena chodí z práce unavená a prý poslední, co se jí chce dělat, je šúrovat celý byt. Jenže já jsem si myslel, že v tom novém se bude snažit, abychom to tu měli hezké, ale ona na to kašle. Já tedy občas něco uklidím nebo děti donutím poklidit si své věci, ale za prvé jsem z práce taky unavený a za druhé si myslím, že to není normální, aby ženská doma nic nedělala, jen seděla u kafe, u televize nebo s mobilem v ruce.
Nedávno jsem nemohl najít kalhoty do práce a zjistil jsem, že už tak dlouho nevyprala, že se v koupelně i technické místnosti nahromadila obrovská hromada špinavého prádla. Vzal jsem tedy to nejnutnější a dovezl to své sestře, jestli by mi to vyprala. Ta se hrozně divila, proč mi to nevypere žena, ale já si připadal hloupě, tak jsem jí řekl, že se nám rozbila pračka.
Docela se kvůli těmto věcem doma poslední dobou hádáme, ale s mojí ženou není řeč, vždycky si vymyslí nějaký argument, a když se začnu vztekat, tak se hned jde balit a že se s dětmi stěhuje k mamince. Nechci dělat doma scény, hlavně kvůli malým, jenže nevím, co mám dělat, protože po dobrém to evidentně nejde a po zlém to není můj styl.
Petr
Názor psycholožky čtěte na další straně.