Přicházelo to plíživě. Nejdřív se frekvence našeho milování snížila kvůli únavě kolem dětí. Říkal jsem si, že toho má hodně a že je to jen období, které přejde, až děcka vyrostou. Jenže to se nestalo. Postupně se sex změnil v povinnost, kterou žena jednou za měsíc „přetrpěla“, a nakonec ustal úplně. Už je to víc než rok, co mezi námi k ničemu nedošlo.
Když se pokusím o jakýkoli intimní dotek, odtáhne se a vždycky má po ruce nějakou výmluvu – bolí ji hlava, je unavená nebo se zkrátka zrovna necítí. Když jsem se o tom s ní snažil otevřeně promluvit, narazil jsem na zeď. Tvrdí, že mě má ráda, rodina podle ní funguje skvěle a sex už ve svém věku prostě k životu nepotřebuje. Podle ní dělám z komára velblouda.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí. Vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v partnerské poradně, v diskusích nebo z e-mailů, které posíláte na ona@idnes.cz. Respektují vaši anonymitu. |
Jenže moje mužské já hrozně trpí. Bude mi čtyřicet a představa, že mám zbytek života strávit v nuceném celibátu, mě naprosto děsí. Nejde mi jen o samotný fyzický akt, chybí mi ten pocit, že po mě žena touží, chybí mi objetí, blízkost a vědomí, že jsem pro ni atraktivní. Cítím se strašně odmítaný, i když sedíme vedle sebe na gauči.
Svou ženu mám rád, vážím si jí jako skvělé mámy našich dětí a člověka, na kterého se můžu spolehnout. Nikdy jsem jí nezahnul, ač nejsem věřící, vždycky jsem ctil svátost manželskou, asi se na tom podepsala konzervativní výchova mých rodičů.
Příběh Lenky: Manžel se mě už roky nedotkl a já mám strach, že si vystačí sám |
Rozvod je pro mě opravdu krajní řešení, které by zničilo všechno, co jsme společně roky budovali. Na druhou stranu ale čím dál častěji myslím na jiné ženy. Bojím se, že pokud se nic nezmění, dřív nebo později podlehnu pokušení a najdu si milenku. Jsem prostě jen člověk.
Myslím si ostatně, že manželství bez intimity nemůže dlouhodobě přežít, ale pálit mosty se mi nechce, už kvůli dětem a následnému handrkování o ně a majetek. Mám právo vyžadovat sex jako pevnou součást vztahu, nebo jsem sobec, který nebere ohled na to, že žena už to má zkrátka jinak?
Karel
Názor psycholožky čtěte na další straně.
